Doma je doma

Byla jsem tázána, proč občas nechodím po rodném městě, když bloumám po horách i dolinách, hlavně moravských, ale i po Praze. A protože je mým zvykem na Štědrý den chodit na vycházku kolem dokola, je to tedy vhodná příležitost.

Ale rozhodla jsem se pro netradiční hodinu. Jakožto rannímu ptáčeti mi nečiní problém vyjít za kuropění. I když … Mohu vás ubezpečit, že kury, jak se u nás říká slepicím, ještě spaly.

Tedy pojďme se spolu projít po malebném městečku Příbor. Podrobné reálie necháme někdy na výlet za světla. Snad jen základní údaje.

Je nejstarším městem okresu Nový Jičín, první zmínka z roku 1251. Střed města byl vyhlášen městskou památkovou rezervací. Významné bylo školství – piaristický klášter s gymnáziem, učitelský ústav, reálka a gymnázium. Ani průmysl nezaostával, v pobočném závodě Tatra Kopřivnice se zde vyráběly osobní vozy T 603,  T 613 a částečně i T 700.

A kdo ještě tápe, pak je to rodiště Sigmunda Freuda.

Začneme u letadla. Blízkost bývalého vojenského letiště Mošnov byla znát. Pro vojáky se zde stavěly byty.

Zde s pomníkem padlým letcům ve 2.světové válce.

Dále vedou kroky k piaristickému klášteru, který byl dříve spojen dřevěným mostem s protějším kostelem sv. Valentina.

A další zástupci školství. Gymnázium, jehož absolventi mají dobré renomé a Základní škola.

V letošním roce byl navrácen téměř původní historický vzhled budově Katolického domu a přístavby byly výrazně modernizovány. Tak jako interiér.

A pojďme na malebné náměstí, které je ze tří stran lemováno podloubím.

A samozřejmě dominanta, která je odevšad vidět. Farní kostel Narození Panny Marie jsem již zmiňovala v některém ze svých předchozích vánočních článků.

K životu i k Vánocům patří hřbitov. Vzpomínání na blízké.

Zabloudíme i do klikatých či rovných uliček kolem centra.

A kdyby vás rozbolely nohy, můžete spočinout na pověstné Freudově pohovce před jeho rodným domem. Pravda, je trochu tvrdá, je totiž kovová. Ale o tom třeba zase někdy příště za světla.

Tak šťastné a veselé.