Každý má mít svou černou kočku

Dnes jsem se na vševědoucím FB dozvěděla, že je Mezinárodní den černých koček. A připomnělo mi to větu, kterou nedávno pronesla naše útulková psí guru - každý má mít svou černou kočku.

Ve psím útulku, kde chodím venčit, se totiž občas objeví i kočky, respektive koťata. A je potřeba je rychle umístit někam do dobrých rukou, útulek na kočky není zařízen a je to pro ně dost rizikové prostředí. Věta zazněla jako reakce na to, že někdo řekl, že by si kotě vzal, ale ne černé. Dotyčná dáma má totiž v domácnosti dva psy a dvě kočky. Jedna je, pochopitelně, černá.

A proč ne černou, táži se i já? Pověry o černých kočkách jsou babské povídačky. Přece, když vám černá kočka přejde přes cestu, někam asi jde. Vy taky občas někomu zkřížíte cestu.

Takže podívejte se, jaká se mezi pejsky občas objeví odložená a nechtěná úroda.

Koťata jsou zvídavá a zvědavá a čelí mnohým výzvám a nebezpečím.

Ale těší se zasloužené pozornosti venčitelů.

Se psími miminky by si možná rozuměla.

Ne, ta nejsou odložená, ta přišla do útulku už v maminčině bříšku. Už mají své domovy.

A toto byla poslední várka. Kompletní rodinka 5+1.

Toto kotě zůstalo samo. Ostatní se možná ztratila, možná si někdo nějaké odnesl, i stará zmizela. Poslední černé. Má domov.

Tedy milé černé kočky, ale nejen vy. Všem čtyřnohým tvorečkům přeji láskyplnou náruč a domov. Aby se měli alespoň tak, jak se má tato černá kočka.

I já mám, samozřejmě, svoji černou kočku. Tedy ona si mě vybrala za svůj personál.