Trocha melancholie neuškodí

Někdy se stane, že máte velkolepé plány, ale zhatí je „nečekaná“ banální skutečnost. Třeba změna počasí. Ale výlet v melancholickém duchu se též může vydařit. Pokochat se hezkými drobnostmi a těšit se na příjemný závěr.

V přírodě je možné najít tolik podobenství. Stereotyp mnohdy nutí nevnímat maličkosti, které potěší.  Stačí se zastavit, dívat se. I život má své barevné střípky, tak jako uplakaná příroda.

Na chvíli spočinout, vydechnout?

To jde dnes mnohdy těžce. Hnáni povinnostmi, výzvami, dále a výše.

Tápe? Značek, ukazatelů, moudrých ponaučení kudy a jak se dát dále, je dnes všude dost. Ale najít si svou cestu bez berliček je umění.

Kam až – výše, nejvýše? Přes nebezpečí a překážky?          

I před vrcholem narazíte na kopřivy, tak jako v životě na nepřejícnost, závist. Požahají i duši. Ale před vrcholem se nevzdává.

Leč pády bývají rychlé a tvrdé.

Život se někdy otočí odvrácenou tváří.

Už si nemají co říci? Nebo je to náznak nového, něco co udiví? Potkáte, vidíte známé, milé, pohladí oko i duši, pomohou znovu roztáhnout křídla a rozletět se.

I poštolka kroutila hlavou, kam se ženeme.

Kam? Přece, aby na nám neobsadili místo!

To je nejlepší lék na melancholii.

Tak příjemnou melancholickou i vám.

A důkaz, že i mezi mraky a mlhou, jde najít pevné a viditelné body.