Kopec plný překvapení

Hlásá naučná tabule pod kopcem Hončova hůrka u Skotnice. Výškou 338 metrů n.m. je nejvyšším kopcem v okolí mého bydliště. Přiznám se, nebyla jsem zde nějakých 40 let, možná více.

Kam jinam bych tedy měla vyrazit na tradiční procházku před štědrou večeří?

Jako děti jsme zde chodily, sbíraly různobarevné kamínky a odnášely si je domů. Netušily jsme, jaké poklady možná nalézáme. Šířily se mezi námi zvěsti, že v noci zde plápolají plamínky a kdo ví, jestli zde neměly seřadiště čarodějnice.

Takže vzhůru do kopce!

Mají zde skrýše i zvířátka.

Pelášila, jako by jí koudel u prdelky doutnala.

Nakonec, husté remízky jim skrýše umožňují.

Panoramata Štědrého dne – Beskydy nic moc. Od rána se výhled hodně pokazil.

Lepší to nebylo ani s objekty bližšími.

Snad jen ty nejbližší se vyvedly.

Vrchol.

Opravdu, pěkný humus ve vzduchu. Vpravo na kopci Hrad Starý Jičín.

Pohled na bývalý lom. Našli zde místo k řádění motokrosaři. Ilegálně? Dole je závora. Kde projedou, ani tráva neroste, ani kamínky nevyplynou na povrch.

Že by někdo začal znovu kutat?

Zpět k domovu po břehu řeky Lubiny. Oblíbená procházka.

Bílou krasavici jsem stíhala, ale vždy mi poodešli, když mě něco zaujalo.

Ale kroky většiny, i moje,  směřovaly na místní hřbitov. Odpočívala u hřbitovní zdi. Ne, není v tom morbidní nádech, dovnitř psi nesmí.

A zazvonil na věži zvonec a pohádky je konec!