Světlo a stín

Není moc příležitostí navštívit Hrad Hukvaldy v zimě. U příležitosti Ondřejské pouti je na přelomu listopadu a prosince vždy zpřístupněn. Pokud vyjde počasí,  s bílým popraškem jinak vyniknou drobnosti, kterých si jinak nevšimnete.

V prvé řadě je to výhled do kraje, přes hustý porost jinak nevidíte skoro nic.

Silueta hradeb působí přízračně.

Valná většina lidí směřovala do kaple na mši.

A protože je otevřen ještě o hodinu dříve, než v běžné sezóně, vidíte stíny v místech, která jsou jindy zalitá sluncem, nebo zakrytá stromy. Vidíte okýnka, střílny, kterými se dere nízké a ostré skoro už zimní slunce. Pojďte tedy dál se mnou.

Měl smutný výraz, nedivím se mu.

Zima pomalu přebírá vládu.

Ale je to věčný koloběh. Smutek pomine, přijdou zase barevné dny zalité sluncem. Staré zanikne a po zimě se zase vrátí jaro.

Tak se i já budu s pokorou vracet na místo, kde je mi dobře.