Doma je doma a Hukvaldy jsou Hukvaldy

Po návratu z cest na kole v jižních krajinách se mi zachtělo zajít na známá místa, která potěší. Kde je všechno při starém a můžete si vychutnat drobnosti, které v normálním shonu nevnímáte.

Nebylo pravda ideální počasí na pěší výlet. Ale už jako děti jsme vždy s větší skupinou dětí a dospělých o prázdninách tento výlet absolvovali, tak co by to člověk nevydržel i ve zralém věku.

Vyšli jsme sice hned z rána, teploměr již ale ukazoval 30 stupňů.  

Pohled na dominantu koupající se v ranním slunci a vzhůru cestou prašnou.

Vzpomněla jsem si na panoramata kolem Brna. Není u nás tak úrodný kraj.

Ale i toto je hezké panorama.

Osvěžení po cestě aspoň pohledem na vodní plochu.

Hájovský rybník.

Šelma číhala.

Snad poprvé v životě jsem viděla lán léčivky.

Ostropestřec mariánský a společný bufet čmeláka a běláska.

Zastavení na hukvaldském hřbitovu.

Ne, ještě na tom nejsem tak špatně.

Zastavení u kostela. Víte, v tom hicu těch zastávek bylo třeba.

Jsou zde totiž krásné dveře.

Ale již zdolán kopec, pojďme tedy dále. Jen tak potichu.

Ale zde se nezdržím komentáře. Pobavila mě dobová fotografie.

Jednou i já zkusím dojít jako dáma. V klobouku.

A jelikož jsem zpátky v Radegastově kraji, vím, že na známých místech najdu známé stálice. A vůbec nevadí, že v kelímku.

Chtěli jsme pak ještě navštívit po návratu myslivecký večer, ale nějak mě to už nelákalo. Po naladění se na jinou tóninu se mi nechtělo hledět na rozjuchané obličeje. Nějak by to vymazalo „to kouzlo“.