Moji mucini

Při venčení v útulku označujeme od jisté doby naše oblíbence slovem mucin. Jsou to takoví muci-muci chlupáči. A nic na tom nezměnilo ani to, že jsme byli informováni mladou venčitelkou, která studuje zdravotní školu, že mucin je latinsky „hlen“.

Brzy to bude 3 roky, co jsem začala chodit venčit do útulku. Zavzpomínala jsem na všechny muciny, kteří se mi nějak vryli do srdéčka.

Začalo to Bojarem. V útulku 30.4.2012 – 20.1.2014. O něm jsem se už rozepisovala, nebudu se k tomu tedy vracet. Byl to krásný pes, opravdový kámoš.

Jako útulkový hlídač působil přísně.

Dalším byl Rocky. Trochu nešťastník. Jednou ho vrátili na druhý den, protože se rodina nedomluvila, další cesta k definitivním páníčkům byla přes několik dalších domácností. Ale dočkal se. V útulku od ledna 2011 do srpna 2014.

Jakoby věčně rozesmátý pes, bezprostřední. Jeho milovaná činnost – hrabání děr na poli. Norník.

Garry mladý nevybouřenec, pořád v pohybu. S ním jsem pochopila, že abych ho mohla venčit, musím shodit kila a běhat. A definitivně jsem pochopila, že psi si mě vybrali jako tu běhavou, nikoliv jako tu, kterou budou poslouchat. V útulku červenec 2012 – leden 2014.

Jednou mě ale přece jen poslechl, když si pro něho přijeli noví majitelé a on jim hned za brankou útulku utekl a celý šťastný pelášil na pole. Zařvala jsem na něho a on se opravdu vrátil. Od těchto majitelů se ale vrátil 2x zpět v zuboženém stavu. Přes léčebný pobyt a dočasnou péči se dostal do nového domova. Má se moc fajn a je to krásný statný pes.

Black, alias Blekino. Mistr ve vyvlékání z obojku. Několikrát jsem ho pronásledovala, když utekl jiným venčitelům. Nechal se vždy odchytit, ale až po slušném běžeckém výkonu. Kolikrát mi připadalo, že ho to baví. V útulku leden 2014 – září 2014.

A toto je fotka, pod kterou se poprvé objevil výraz „mucin“. Překrásný mucin, co říkáte?

Byl poťouchlík, dokázal se nenápadně vodítkem omotat kolen nohou a poslat vás k zemi. Byl jednu dobu pasován do funkce hlídače. Nevydržel dlouho. Za nic nechtěl do separé kotce, který měli hlídači mimo ostatní a byli zavření jen po dobu návštěv, tedy asi 2 hodiny. Chtěl do svého kotce s výběhem. Tak byl degradován.

Přestože moji oblíbenci byli vždy velcí psi, musím uvést výjimku. Lojza. Pan pes. Ten když šel na vycházku, nezdržoval se něčím takovým jako čicháním kdečeho. Nasadil tempo a s hrdě vztyčenou hlavou si vycházku užíval. V útulku  únor 2013 – květen 2014. Pak byl odvezen dočasné péče.

Měl neuvěřitelný apetit. Při odběru pamlsků byl jako piraňa. Pozor na prsty! Byl přes svůj věk stále akční. Měl 12 let. Umřel v listopadu 2014. Šel se vyvenčit na zahrádku, když se nevracel, našli ho jak „spí“ pod keřem.

A moje srdeční záležitost – Eby. Nádherné divé oči, šílené nápady, lovecký pud, ale hodná a oddaná. V útulku od června 2014 – doposud.

Majitelka nejdelšího jazyka.

Můj šťastný výraz nevyplývá z toho, že chodí po kladině na cvičišti, ale z toho, že se zastavila. Překážky ona absolvuje jaksi přirozeně v poklusu, jakoby se s touto vlastností narodila. Talent.

Gaston, majitel vítězných psích očí ze soutěže Pražákovic Lindy. V útulku od července 2014 – dosud. Do útulku se dostal jako odrůstající štěně. V útulku dozrál. Sprinter, akční pes, mladý, potřebuje pohyb.

Jeden z jeho „psích pohledů“.

Podobá se Garryčkovi. Také jsem si s ním vytříbila běžeckou techniku. Už domov měl, ale pán ho po necelém měsíci vrátil, že jede pracovat do zahraničí. Druhý pokus byl hodně nevydařený. Přijely si pro něho skoro děti. Druhý den ho přivezli zpátky, že ho neudrželi na vodítku. Je to akční pes, co k tomu dodat.

Alf. Mladý pes, takový veselý, hemživý. V útulku od ledna 2015. Měl, pravda, svoje období, kdy zkoušel, co mu kdo povolí. Už měl majitele, ale za týden byl zpět v útulku. Provází ho pověst útěkáře a noví majitelé asi neměli trpělivost. Ale přesný důvod neznáme. Třeba to taky zkoušel. Ale po návratu je jako vyměněný. Milý, bezproblémový.

Mucin. Ale berte to s rezervou. Z mé náruče prchal za druhou paničkou, kterou bezmezně miluje. Já jsem prostě jen ten běhač.

Za ty tři roky jsem v útulku potkala spoustu lidí. Když se na některé díváte, je vidět, že je to pohlcuje, že těm pejskům opravdu otvírají svoji duši, aby jim pobyt v útulku co nejvíce zpříjemnili. Na fotkách je to vidět, ale nechci je zveřejňovat bez jejich souhlasu. Jistě by mi odpověděli – nedělej reklamu nám, ale pejskům.

Snad nezakřiknu, že tři posledně jmenovaní jsou v naději na nové domovy, tak snad jim to vyjde. Hodně jim to přeju. Že přijdu o muciny? Vite, asi přijdou další, třeba nějaký husky.