Všichni jsme trochu pošuci

V útulku, kam chodím venčit, je pár psů, kteří zaslouží označení „pošuk“. Bláznivý pošuk. Ale uvědomila jsem si, po jedné nedávné příhodě, že možná by ti psi takto označili i nás, pravidelné venčitele.

Potkala jsem v zamyšlení na schodech domu sousedku, popřály jsme si k svátkům. Říkala, že mi nesla vzorek cukroví, ale nezastihla mě doma. „Tak ti to potom donese Denis“, vyřešila to.

„Jak mi to může donést Denis, když je někde v Ostravě?“, tázala jsem se v duchu.

Toto byl první Denis, který mi naskočil do mysli. Byl nedávno v útulku, teď je v dočasné péči po kastraci snad někde v Ostravě a hledá domov.

„Ne to nemůže být ten Denis, to je její Denis“, vířily mi myšlenky hlavou. Ona má totiž jorkšíra stejného jména, kterého jí občas venčím. A v tu chvíli mi až došlo, že cukroví mi asi nedonese pes. Denis bude asi sousedčin vnuk. Ještě, že jsem neuvažovala nahlas!

Že mě venčení psů a dění kolem útulku pohltilo, celkem dokládá i to, že při nejrůznějších příležitostech nabízím svému kolegovi, který je od minulého měsíce na důchodě, psa. Vždy měli velké psy u domu, mají velkou zahradu.

Při poslední společné akci jsem se rozvykládala, že v útulku jsou krásní psi – bratři, rotvajleří kříženci, 11 měsíční, kteří měli sloužit jako ostraha obecního areálu. Po volbách a změně vedení se změnila koncepce a skončili v útulku. Ještě jsem ani nepomyslela a z druhé strany místnosti už se ozvalo: „Ne, Ivčo, nechci ještě psa!“

Bratři jak se patří. Ležící Alex už našel domov, stojící Rocky je ještě v útulku. Společně s nimi je dívenka, krotitelka, taky tak trochu pošuk. Už jsem ji zmiňovala v předchozím psím článečku „Každý má své nej“. Přes své mládí má jistou autoritu a talent na výcvik psů. Navíc dochází do útulku pěšky ze vzdálenosti asi 8km.

Ale za výraz pošuk může hlavně tento pejsek. Gaston, mladý, nevycválaný, protože mu chybí systematický výcvik. Aby se mu někdo věnoval. Jistě by za to pohlídal i dům. Za dobu, co je v útulku, jakoby trochu dozrál, povyrostl a pochopil, že po cizích je nutné štěkat. Proč pošuk? Zapnete ho na vodítko, vyrazí jako střela a to je tak celou vycházku. Nejde ho zastavit, snad jen na jídlo. Co ho venčím, dost se mi zlepšil běžecký styl. Je trochu velké sousto i na dvorní krotitelku, přece je to jenom subtilní slečna.

Štíhlý sprinter Gaston – král Pošuk První.

Loudí – jediná chvíle, kdy je možné vydechnout.

Zároveň se mnou, ze stejného města, dochází venčit dáma, která rovněž dokáže plamenně a se zaujetím mluvit o psech. Mám dojem, že už jí kolegyně v kanceláři taky řekla, že není zcela normální. Má doma maltézáčka, ale v útulku jsou její vášní velcí psi, zvláštní psi, svérázní a svéhlaví psi, pokud ještě vypadají jako „bojové plemeno“, tím lépe. Například :

Dex – kříženec pitbula nebo stafforda na delších nohách. Milý pes, ovládá základní povely, mazel.

Nebo :

Kendy – mazlivý, ale svéhlavý pošuk. Stafford.

Ale dáma má zlaté srdce a zachraňuje z útulku takovéto psíky, kterým by v útulku v zimě bylo ouvej, …

…kterým poskytuje na pár dní dočasný azyl, než se najde jiné útočiště.

I dnes byla v akci, trochu sněžilo.

Zde s dalším pošukem – Eby, kříženka labradora? Má nádherné světlé oči, kterým říkám „šílený pohled“. Je šťastná, že jde na procházku, celé vás poskáče, olíže, pocvaká zubama, ale pak už je zlatá. A bude dobrá hlídačka a obranářka, bojovnice.

A s dotyčnou dámou se snažíme trochu aspoň pejskům zpříjemnit pobyt, někteří jsou vyzáblí, potřebují trochu obalit žebra na zimu. Tak je přikrmujeme konzervami, pamlsky, vyvařujeme těstoviny.

Vánoční menu a vánoční catering …

… ještě zakápnout svátečně lososovým olejem. Každý měl svou misku, někteří hladovci si ale šli přidat a na některé nezbylo.

Chutnalo i Čertíkovi. Jediný malý pes v útulku v současné době.

Ale je nás takových víc.

Věrné venčitelky, chodí minimálně půl hodiny před otevírací dobou. Od Ježíška si přály pochutiny pro pejsky. Někdy je ale obsluha striktní a otevře až úderem stanovené hodiny. Dnes tedy musely čekat, ale nenudily se, vyzdobily celou příjezdovou cestu srdíčky.

Jména pejsků jsem už doplňovala s nimi.

Dnes se k nim přidala i maminka.

Jsme tak trochu pošuci, někdy musí naši blízcí přetrpět nadšené líčení nejnovějších historek z útulku. Já to mám usnadněno tím, že pravidelně zásobuju spolupasažérky cestou do práce autem. Nemají kam utéct. Já vím, že si asi myslí, že jsem střelená, ale když se pak na vás tak hezky podívá pejsek …

… je vám jedno, co si myslí druzí.

Alex se již dívá na svého nového páníčka. Měl hezké Vánoce.