Zopakuji. Zúčastnila jsem se akce, která se konala na 31.3. letošního roku. Jela jsem jako doprovod pro pejska. Psy převzalo dobrovolné sdružení Pes nejvěrnější přítel (snad tímto nedělám reklamu). Tehdy to bylo po domluvě s majitelkou na základě darovací smlouvy. Protože majitelka již svůj „chov“ nezvládala. Psi pobíhali volně po vesnici, hladoví, zdevastovali místním chovy slepic, neměli veterinární péči, nekontrolovaně se množili. Majitelka neplatila správní poplatky za psy a nereagovala ani na výhrady sousedů, úřadů.
V té době bylo takto zachráněno 21 psů, s tím, že jich celkem mělo být kolem 40. Ale další nevydala. Pesáky si převzali do dočasné péče dobrovolníci z celé republiky.
Úporná snaha o záchranu zbývajících psů, neodbytnost dobrovolníků, nakonec i přístup KVS přinesly plody. Případ převzaly orgány činné v trestním řízení a psi byli odebráni. Jenže jich bylo dalších 53! Tedy celkem přes 70 psů. Mnozí ve velmi špatném zdravotním stavu, paraziti, záněty, březí fenky.... Byli umístěni do předběžné dočasné péče.
I to, co jsem viděla na vlastní oči ... ve stavu, v jakém někteří byli, to nemohli být psi na prodej. To už se nedá nazvat při zdravém rozumu množírnou, ale produktem nesoudnosti majitelky.
Nicméně kdo chce, případ si dohledá, vše je ve vývoji a věřme, že případ bude spravedlivě vyřešen, viníci potrestáni a pesáci najdou konečně nové, dobré domovy.
A protože mám možnost sledovat vývoj jednoho pejska z této kauzy, fenečky Adélky, podělím se o tento příběh s vámi.
Začnu tam, kde jsem skončila. Sledujme přeměnu, zrození. Protože pro Adélku to bylo jako druhé narození.
Veterinárním vyšetřením se zjistilo, že je březí. Mladinká, zřejmě, ani ne dvouletá fenečka. V tomto případě to štěstí moc nebylo, protože ve stavu, v jakém jsme ji převezli a přestože dáma se širokým srdcem, která ji vzala do své péče má velké zkušenosti s chovem psů, to nebyla prognóza optimistická.
Všemu se musela naučit, tak jako učíte štěně. Neměla žádné hygienické návyky, byla absolutně nedůvěřivá. Ke všem, ke všemu, bála se. Jak by v tom stavu zvládla budoucí manipulaci se štěňátky, když při převzetí pokousala snad všechny, kdo se k ní přiblížil? Neuměla snad ani chodit, nebo spíše, bála se chodit. Byla v separé místnosti, oddělená od jiných psů, a začala mravenčí práce na poléčení psí dušičky.
Jako první zvířecí psychoterapeut se osvědčil kocour Garfield.
Protože si velikostně seděli, dováděli spolu. Trpělivým přístupem náhradní lidské mámy se začala pomalu zlepšovat.
Už se nebála vyjít na dvorek, projít se po dvorku, zvykat si na cizí lidi, i když stále se k nim chovala odtažitě.
Přes veškerou snahu a veterinární péči ale potratila. V tuto chvíli to ovšem bylo spíše štěstí, protože nikdo nedokáže odhadnout, jak by se prožité stresy podepsaly na ní, na štěňatech, na jejich zdravotním stavu. Nikomu nelze nic vyčítat. Následně pak podstoupila kastraci, aby se už nic takového nemohlo opakovat.
Postupně se začala seznamovat se smečkou domácích psů v malém azylu. Malí kliďasi, malí cvoci, velcí kliďasi, velcí cvoci. Smečka psů od adoptovaných, útulkových, nalezenců, až ke flatí šlechtičně. Psů dokonale socializovaných, zvládajících poslušnost a další psí dovednosti, třeba jak jít na vycházku vzorně na vodítku. Tedy to, co se Adélka musela všechno učit.
Ale podívejte se sami.
Na naší první návštěvě za pár dní se nejbezpečněji cítila v náručí „mámy“.
Aby udělala pár kroků venku, musela být na vodítku a nalákána vždy na kousek nějaké ňamky.
Za další týden nás už přivítala sama na zápraží a po dvorku nás provázela a bedlivě sledovala.
A za 2,5-3 měsíce? Sebevědomá, sice ještě trochu nedůvěřivá, nebo spíše opatrná. Má svoji hlavu a rozhodně nebude pejsek rozmazlovací jen na gauč. Bude to ale dobrý parťák.
Máš pamlsek?
Ve smečce se neztratí.
Na vycházkách vše pozorně sleduje.
Ví, kdy je jí věnována pozornost.
Jako by říkala – není to s vámi lidmi úplně tak špatné.
Je připravena na nový život v novém domově. Dočasná panička odvedla obrovský kus práce. Tak ať máš Adélko krásný život.
Třeba to někomu odpoví na otázku – mám si vzít raději štěně neznámého původu na inzerát někde na bazoši, nebo takto připraveného psa z azylu?
A co vy? Víte odkud pochází váš pes?
