Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vše pro občana

30. 06. 2017 20:02:54
Stát je v podstatě jako naše máma. Měl by o nás dbát, umetat nám cestičku, abychom ani o stéblo nezavadili a naše kroky by měl vést rukou pomocnou, abychom netápali v nepřeberném množství příkazů, zákazů a nařízení.

V nejmenovaném okresním městě na severu Moravy se zažehla lampa pokroku. V pondělí 26.6.2017 na okresní pobočce České pošty spustili zaklínadlo jménem vyvolávací systém.

Měla jsem zde cestu kvůli odeslání poštovní dobírky. V průběhu pracovní doby, v polední pauze. Mám poštu na dohled pracoviště, tedy tuto možnost využívám.

Po vstupu do automaticky otvíraných dveří jsem nahlédla do místnosti přepážek a rázem zbystřila pozornost. Totální chaos lidí, bez systému fronty, mě zarazil.

V tu chvíli mě napadl jedině, mi pracovně vlastní, zednický slovník a musela jsem se otázat : „Ku..a, co to je?

Dáma v letech , kterou si uvědomuji na této pobočce, mě nasměrovala k apartnímu modrožlutému stojanu s obrazovkou a možnostmi volby. Hle...dostala jsem pořadové číslo. A začala jsem hledat , kde se dozvím, kam mám jít, až na mě dojde řada. Nad přepážkami svítila čísla šťastných, kteří se k přepážce již dostali a uprostřed místnosti visela u stropu světelná tabule, kde čísla blikala.

Super. Tento systém na České poště znám ze sousedního města z rozšířenou působností, kde již nějaký pátek zaveden je. Ale!! Tam je prostor velký jako nádražní hala, při vstupu vidím všechny přepážky a světelnou výsledkovou tabuli rovněž.

Jenže, ač okresní pobočka s deseti přepážkami, tato místnost, kde se musí klienti vejít, je snad ještě menší, než místnost ČP v mém rodném městě, kde jsou přepážky pouze tři. A to nemá ani rozšířenou působnost.

Pokud se dostanete do zákrytu s nosným sloupem, nebo zezadu ke světelné tabuli, protože jinde vás nepustí dav lidí, nevidíte ani na tabuli, ani na více než polovinu přepážek. Jak zjistím v tu chvíli, že jsem vyvolená, pardon, vyvolaná a mám se zařadit k přepážce, ať nezdržuji?

Ale je to přece vyvolávací systém. Tedy ochotné úřednice za přepážkami vyvolávají hlasitě čísla. To nemá chybu. Ale!! Do toho se u některých přepážek zaučují nové pracovnice a některé jsou zavřené, protože je polední pauza. Zaměstnankyně mají nárok na oběd. Nezpochybňuji. I já jsem zaměstnanec, ale místo oběda tvrdnu v chaosu na České poště.

Pak můj pohled bloumal po místnosti. V rohu jsem zahlédla svého šéfa a majitele firmy v jednom. Seděl s nepřítomným výrazem na lavičce. Kruci! No, půjdu se k němu přihlásit, je to polehčující okolnost.

„Už tu sedím půl hodiny“, pravil. Šel ověřovat podpis na smlouvě. Raději jsem se odporoučela k předpokládané balíkové přepážce , kde úřednice stále překládala balíčky klienta, který byl dvě čísla přede mnou. Po 20 minutách jsem to vzdala. I já potřebuji obědvat. Byť uznávám heslo, že pracovně nejvýkonnější je hladová a nas.aná ženská.

Došla jsem do kanceláře a šla si ohřát svůj oběd. Pět minut po mně přišel šéf.

„Nedal jsem to“, pravil.

Následující den jsem potřebovala podat dopis. S obavami jsem vstoupila na pobočku. Vyvolávací systém byl odstaven mimo provoz a lidé se spokojeně řadili do front k volným okénkům.

Další den jsem se dotázala naší sekretářky, která má docházku na poštu v popisu práce, jak systém funguje?

„Už zase funguje“.

Dnes jsem musela odeslat nějaké zásilky. Se zvědavostí jsem vstoupila dovnitř, zadala požadavek, vzala lístek s číslem a stanula na jednom z mála míst, kde je přehled. Pobaveně jsem sledovala občana, který, nic netuše, přiběhl k přepážce a dožadoval se služby.

„Ne, pane, musíte mít lístek“, odkázala ho úřednice do příslušných dimenzí, byť okénko bylo volné.

A pak naskočilo mé šťastné číslo, našla jsem přepážku a jen mimochodem jsem registrovala, že z vedlejší přepážky se ozvalo hlasitě: „Číslo ..., prosím, tady. Přepážka 6“.

Prostě vyvolávací systém funguje pro občana. Kolik ten humorný systém k ničemu stál, snad ani občana zajímat nemusí.

Autor: Ivana Pavlisková | pátek 30.6.2017 20:02 | karma článku: 18.00 | přečteno: 565x

Další články blogera

Ivana Pavlisková

Srdeční

Srdeční selhání, srdeční arytmie, srdeční tlak, srdeční problémy. Co dále by se dalo najít s významem srdeční? Já mám nejraději srdeční záležitost. Něco, co chcete znovu a znovu prožít, uvidět. Pořád dokola a pořád jinak.

12.11.2017 v 16:35 | Karma článku: 16.94 | Přečteno: 264 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Předsevzetí

Předsevzetí jsou fantasmagorická přání, kde od myšlenky k činům a výsledku je trnitá cesta, mnohdy zalévaná potem úsilí. Mnozí usoudí, že to nestojí za to, pak se předsevzetí přesunou do kategorie – odložená.

4.11.2017 v 19:31 | Karma článku: 16.93 | Přečteno: 261 | Diskuse

Ivana Pavlisková

To nesmíš !

Je toho mnoho, co nám zakazují úřady a nejen ty. Když odmyslím poslední velký zákaz, který rozpoltil společnost, a to zákaz kouření v restauračních zařízeních, jsou to drobné, někdy se chce říct i naschvály, které otravují život.

20.10.2017 v 18:54 | Karma článku: 23.63 | Přečteno: 659 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Pes se zárukou

Záruční list na psa? Přece to není zboží! Ale přístup některých lidí k osvojení, případně zakoupení si čtyřnohého společníka, je někdy zvláštní a pro milovníky psů nepochopitelný. Jak k tomu přijdou pejsci neoficiálního původu?

1.10.2017 v 19:07 | Karma článku: 27.75 | Přečteno: 872 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohoto se bohdá snad nedožiji

Jedno se mi po Listopadu 1989 velmi nelíbí. A tím jsou rodiny. Přejímáme západní styl života, jenž se promítá i do rodin.

18.11.2017 v 10:19 | Karma článku: 10.40 | Přečteno: 180 | Diskuse

Libuse Palkova

Svíčkovou anebo smažené kobylky?

Málo platné, jídlo je součástí kultury každého národa a na co jsme zvyklí odmalička, to považujeme za to nejlepší.

18.11.2017 v 8:19 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 284 | Diskuse

Jan Pražák

Potkan coby nepřítel nevěrných

„Víš, Honzo, když měl tehdy Franta ten svůj úlet s tou fuchtlí, tak jsem se na něj hrozně naštvala a řekla si, že mu ty parohy trochu oplatím.“ Maruška si zamíchala kafe, až se šálek zakymácel, a vyslala na mě bojovný pohled.

17.11.2017 v 20:12 | Karma článku: 17.16 | Přečteno: 618 | Diskuse

Jana Slaninová

Počkám, až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 17.95 | Přečteno: 400 | Diskuse
Počet článků 270 Celková karma 21.98 Průměrná čtenost 811

Vážně i nevážně, o tom, co mě napadá, o tom, co vidím cestou.

O svých zážitcích ze psího útulku jsem napsala knížku - Potkala jsem psy, útulek a lidi.

http://www.potkala-jsem-psy.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.