Uvědomila jsem si, že dnes píšu 250. článek. Za 3,5 roku mého pobytu na blogu. Je to málo? Nechci ale život prosedět u klávesnice, chci ho mít pestrý a různorodý, jako moje články. A o čem by měl být? Samozřejmě o psech v útulku.
Když už jsme se potkali, zaslouží si jubilejní číslovku. Ale taky o lidech, kteří zaslouží obdiv.
V lednu letošního roku přivezli do útulku dva devítileté pejsky. Panička jim snad umřela a v rodinách někdy nebývá ochota nebo možnost zdědit chlupaté společníky. Pesáci byli tlustí, nebudu chodit kolem horké kaše. Byli v kotci spolu. Černý Pepin byl živější a často svého bráchu Punťu pokoušel, někdy ho začal i kousat. Rozvážný a pomalejší Punťa vše trpělivě snášel. Ale začal hubnout a bylo vidět, že se Pepina spíše straní, že bude raději stát v plískanici ve výběhu, než by s ním byl v kotci.
A protože šance, že by si někdo vzal oba pejsky, je nulová, začal se hledat domov, pro každého zvlášť.
Naskytla se šance, kde může mít domov dočasný, nebo možná i trvalý, ale téměř 300 kilometrů daleko, v Jevanech u Prahy. Ano, v „těch“ Jevanech.
Takže jsme dali dohromady plán, dobrovolníky, kteří se aktivně zapojili a akce se rozjela.
Punťu jsme vyzvedli o den dříve z útulku, dobrá duše se uvolila provést jeho hygienu a připravit ho na ranní odjezd následného dne.
Punťa si očichal naposledy místní terén a byl naložen do auta, sám by nevyskočil. Přes vynaložené množství šamponu a vody předchozího večera, nevoněl.
Ale byl vzorný pasažér.
Samozřejmě byly nutné technické zastávky s procházkou. Punťa pochopil, co se po něm žádá a byl poměrně rychle s akcí hotov.
Má tlapy, jako velký pes, jen ty nožky mu nějak nenarostly.
Ale dojížděli jsme do místa určení, nebylo to přímo v Jevanech, ale ve vedlejší vesnici. Projížděli jsme jen okrajem Jevan. Vily, které jsem míjeli, mě zas tak neohromily, jako tlustá vrstva mechu na jedné, relativně nové, střeše. A pak mě ohromilo toto. Do stávající zástavby v takové lokalitě se jezdí bahnem? To mě rozesmálo. GPS nám naordinovala objížďku navíc.
Ale jsme na místě. Azyl pro zvířata v nouzi. Jakákoliv. Tedy přesněji - Azyl Zvíře v tísni, smekám před provozovatelkou.
Ráj pro Punťu – 6 fenek. Ale kastrovaných. Byl důkladně prolustrován.
A přišly se představit všechny včetně Júlinky.
Toto je Júlinka.
Ne, to opravdu není fenka.
Ale očichaly nás všechny.
A samozřejmě velitelka domácnosti.
Udělaly si pohodlí a čekaly, co bude?
Tak tady si asi já pohodlí udělat nemůžu, je domácí.
Šedá eminence mi právě oznamuje, že moje bunda vyhovuje jako její nový pelech.
Další osazenstvo zjistilo, že návštěva konzumuje výtečnou bábovku.
A Punťa z toho byl, jak v Jiříkově vidění.
Ale co by to bylo za návštěvu, kdyby nedošlo na krmení.
Odměnou mi bylo kousnutí do palce od Júlinky. Nebyla jsem dostatečně rychlá v přísunu pamlsků. Věřím, že by byla schopná mi palec oddělit od ruky, ale asi jí nechutnal. Bolelo to teda dost.
Tak, já ti slibuju, že tu Punťu ohlídáme, tedy Puntislava, zní to honosněji.
Packu na to.
