Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za branou čekají další

26. 02. 2017 18:34:43
Známá věta, kdy zaměstnavatel chce dát zaměstnanci najevo, že jeho činnost není uspokojivá a na příležitost obsadit jeho místo čekají další. Tuto větu ovšem dokáže vypustit z úst nejen zaměstnavatel, ale i nespokojený klient.

Spolujezdkyně autem cestou do práce pracují ve zdravotnictví. To víte, že občas se při jízdě zabrousí na humorné situace i běžné pracovní problémy. Kámoška dělá na chirurgickém oddělení. Je sice rozděleno na více úseků, ale říkala, že není výjimkou, že odpoledne jsou na celé oddělení jen dvě sestry, že i lékařů je na oddělení více, než sester. Řešit příjmy pacientů, když chybí lůžka, běžný provoz ležících, aby každý dostal léky dle potřeby, aby byli v pořádku, pacienty v pooperačních stavech. Pacientů nespokojených, protože už jim otrnulo po akutních příhodách. Také dost často problémových pacientů, které sebrali s nějakým úrazem opilé, zakrvácené, špinavé a smradlavé někde na cestě policisté. A do toho přijdou návštěvy. Mnohdy s nereálnými nebo nepřiměřenými požadavky.

A tak se jedna dáma otřela o sestru, která sice prováděla své úkony, jak měla, ale asi chyběl úsměv, nebo čert ví co. Při dvanáctihodinových směnách a v takto stresovém prostředí, se není čemu divit.

A svoji nespokojenost ukončila větou : „Když se vám ta práce nelíbí, za branou čekají další“.

Kámoška se kolegyně zastala slovy : „Paní, dívala jsem se, ale nestojí tam nikdo“.

Už dávno ne. A zvláště v této profesi. V době, kdy regionální rádio vysílá masívní reklamu na nové zdravotní sestry. Přijďte, dostanete i náborový příspěvek. A proč by měly sestřičky spěchat zrovna do tohoto zařízení, které je v rukou soukromého subjektu? Proč, když fakultní nemocnice platí lépe? Proč, když nestačí studium střední školy, ale musí pokračovat dále ještě v bakalářském, či magisterském studiu. Proč by sestra, která umí jazyk, nemá třeba závazky a má vysokoškolské vzdělání, nešla pracovat raději dále na západ do jiné země EU? Za úplně jiné peníze. Proč by za tyto peníze v okresní nemocnici, musela poslouchat ještě kecy nějaké „dámy“, která o těchto problémech neví vůbec nic?

Važme slova před takovými profesemi. Kdo nám utře v případě potřeby zadek, když chybí i ošetřovatelky? Kdo nám dá v noci prášek po prosbě, že nás něco bolí a nemůžeme spát. Sestry dovezené z cizojazyčných destinací, které nebudou rozumět našemu přání, či povzdechu? Byť nám ten zadek utřou asi také.

Obecně věta – za branou čekají další, už dnes moc opodstatnění nemá. Proč by jinak montážní závody platily zaměstnancům, třeba z Rumunska, ubytování, dovoz do místa práce ze vzdálené ubytovny, která ale byla ochotna je přijmout? Která už řešila nejeden pořádkový problém s městem kvůli výtržnostem pracovníků? Ne , to nejsou běženci.

Že si firmy, které si zakládají na vysoké kvalitě práce, své zaměstnance hýčkají, aby se jim vyplatilo jezdit do práce třeba i 50-80 km?

Pracuji ve stavebnictví. Když majitel firmy potřebuje zedníka, nepomůže mu, že se podívá za bránu. Žádný tam totiž nestojí a ti, co chodí z pracáku, chtějí většinou jen razítko, že zde byli. Dost jich odešlo do fabrik. Platí lépe a je to pravidelná práce na píchačky. Nikdo po nich nechce, aby dělali v létě déle, protože když je práce, musí se udělat co nejdříve a aby si v zimě v době extrémních klimatických podmínek brali nuceně dovolenou a naopak, aby si ji v létě nebrali.

Když dnes na každém kroku najdete návody, jak vydělat těžké peníze? Chce to jen odvahu, nic víc a můžete všechno, budete sedět někde na pláži pod slunečníkem a budete prodávat své návody, budete ovládat své e-shopy z pláže, budete obchodovat na burze z peřin.

Nedávno jsem byla svědkem jedné diskuze, kdy se řešilo, že novodobé, moderní školství, míněno spíše to soukromé, učí děti samostatně myslet, rozebírat myšlenky, polemizovat o nich, aby se v budoucnu lépe a samostatně uplatnily.

Nechtěla jsem se do toho míchat, i když mě svrběl jazyk, abych nenarušila intelektuální proud diskuze.

Měla jsem totiž na jazyku otázku, po našemu : „A robit rukama bude v budoucnu kdo?“

Za branami totiž už fronty nestojí.

Autor: Ivana Pavlisková | neděle 26.2.2017 18:34 | karma článku: 39.29 | přečteno: 5111x

Další články blogera

Ivana Pavlisková

Srdeční

Srdeční selhání, srdeční arytmie, srdeční tlak, srdeční problémy. Co dále by se dalo najít s významem srdeční? Já mám nejraději srdeční záležitost. Něco, co chcete znovu a znovu prožít, uvidět. Pořád dokola a pořád jinak.

12.11.2017 v 16:35 | Karma článku: 16.94 | Přečteno: 264 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Předsevzetí

Předsevzetí jsou fantasmagorická přání, kde od myšlenky k činům a výsledku je trnitá cesta, mnohdy zalévaná potem úsilí. Mnozí usoudí, že to nestojí za to, pak se předsevzetí přesunou do kategorie – odložená.

4.11.2017 v 19:31 | Karma článku: 16.93 | Přečteno: 261 | Diskuse

Ivana Pavlisková

To nesmíš !

Je toho mnoho, co nám zakazují úřady a nejen ty. Když odmyslím poslední velký zákaz, který rozpoltil společnost, a to zákaz kouření v restauračních zařízeních, jsou to drobné, někdy se chce říct i naschvály, které otravují život.

20.10.2017 v 18:54 | Karma článku: 23.63 | Přečteno: 659 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Pes se zárukou

Záruční list na psa? Přece to není zboží! Ale přístup některých lidí k osvojení, případně zakoupení si čtyřnohého společníka, je někdy zvláštní a pro milovníky psů nepochopitelný. Jak k tomu přijdou pejsci neoficiálního původu?

1.10.2017 v 19:07 | Karma článku: 27.75 | Přečteno: 872 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohoto se bohdá snad nedožiji

Jedno se mi po Listopadu 1989 velmi nelíbí. A tím jsou rodiny. Přejímáme západní styl života, jenž se promítá i do rodin.

18.11.2017 v 10:19 | Karma článku: 10.40 | Přečteno: 180 | Diskuse

Libuse Palkova

Svíčkovou anebo smažené kobylky?

Málo platné, jídlo je součástí kultury každého národa a na co jsme zvyklí odmalička, to považujeme za to nejlepší.

18.11.2017 v 8:19 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 284 | Diskuse

Jan Pražák

Potkan coby nepřítel nevěrných

„Víš, Honzo, když měl tehdy Franta ten svůj úlet s tou fuchtlí, tak jsem se na něj hrozně naštvala a řekla si, že mu ty parohy trochu oplatím.“ Maruška si zamíchala kafe, až se šálek zakymácel, a vyslala na mě bojovný pohled.

17.11.2017 v 20:12 | Karma článku: 17.16 | Přečteno: 618 | Diskuse

Jana Slaninová

Počkám, až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 17.95 | Přečteno: 400 | Diskuse
Počet článků 270 Celková karma 21.98 Průměrná čtenost 811

Vážně i nevážně, o tom, co mě napadá, o tom, co vidím cestou.

O svých zážitcích ze psího útulku jsem napsala knížku - Potkala jsem psy, útulek a lidi.

http://www.potkala-jsem-psy.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.