Ten původní záměr byl, že jsme vyhlásili pátrací akci po ztraceném pejskovi Beníkovi. Psala jsem o této akci v srpnu. A protože byla mimořádná úroda hub, bylo nařízeno vzít si s sebou košíky.
Vyrazili jsme tedy do údolí Černé Ostravice v Beskydech. Je to příhraniční oblast se Slovenskem, lesy jsou zde hluboké a celkem netčené civilizací.
Rozdány mapky, rozdány úkoly, rozděleny skupinky. Někteří košíky neměli, protože po houbové úrodě už je prý nemohou ani vidět. Já košík měla. Jen tak pro formu. Na houby nechodím, ani je nepoznám. Měla jsem tam plakátky na vylepování a návnadu pro ztraceného pejska. Klobásku a jiné voňavé pochutiny.
Vyrazili jsme do lesa, ...
... který nám záhy položil do cesty překážku.
Někteří to vzali elegantně ...
...a někteří se s tím nepárali.
A ještě stihli bleskurychle zpracovat úlovek.
Teplo tedy moc nebylo, slunce se ledva dralo vzrostlým lesem.
Další zastávka a porada, dále se znovu rozdělíme.
Ale představme si pesáky, kteří též hledají, protože Beníka znají.
Anniera Collin Cedletes – Collinka. Pochází ze šlechtického rodu.
Košík je paničky.
Dexi von Vlčovic. Dexi pochází z vlčovického útulku.
Ale ponořme se do lesa. Nabídl mnohá překvapení. Třeba dětský tábor bez elektřiny.
Děti dostaly hned úkol, aby Beníka též hledaly.
Nebo toto?
Co to asi Collinka našla?
A logicky žádala odměnu. Loudí. Ne, jsem tvrdá.
No, dostala salám z mé svačiny i papriku, protože zeleninu prý jí. Tu ovšem vyplivla a mně zbyl suchý rohlík.
A kde jsou ty houby? Z mého hlediska jsem je brala spíše jako fotogenický objekt.
Mech jako z pohádky.
Hledali jsme volali, pískali, nenašli. Ale nebojte, nakonec se Beník našel.
Měli jsme toho už všichni celkem dost.
A co jsem si z lesa přinesla já?
To co mi vložili do košíku, prý abych nešla úplně s prázdnou. A jedno seschlé klíště.