Chlupatí pacienti

29. 12. 2016 19:57:13
Nedávno jsem psala, jaké to je, když usednete do čekárny veterinární ordinace, než se dostanete se zvířátkem na řadu. V čekárně bývá plno a o překvapivé situace nebývá nouze. Pojďme se podívat , co asi zažívá chlupatý pacient.

Za posledních 14 dní jsem si na veterině poseděla déle, než snad trvaly všechny mé návštěvy u lékaře lidského. Důvodem byly vážné potíže mého nového kotěte, o kterých jsem se zmiňovala v posledním článku.

Přežily jsme obě moje aplikace antibiotik injekční stříkačkou ve svátečních dnech. Kotě částečné dávkování, protože část se vždy ocitla na kožichu, ohnutou jehlu a já napíchnutí se na jehlu. Takže po svátcích jsem, v dostatečném předstihu před otevírací dobou ordinace, s klidem vstoupila do čekárny.

„No ku...“, málem ze mě vyletělo.

Byla jsem zase až čtvrtá. Tož, co už. Usadila jsem se s přepravkou na klíně a ruku strčila dovnitř, abych chlácholila hlazením třesoucí se kotě. Rozhlédla jsem se a zjistila, že mnohé chlupáče znám z předvánočního týdne, kdy započali léčebné kůry. Někteří byli s jiným doprovodem. Většina jich se třásla, tedy ti chlupatí, nebo jinak dávala najevo nespokojenost s tím, kde jsou. A někteří letargicky očekávali chvíle příští. Třeba jsem viděla bullteriéra, který se tiskl k paničce a seděl jí na klíně. To má být bojové plemeno?

A přibývali další. Australák, jezevčík s růžovým čumáčkem, něco jako žíhaný ridgeback bez naježeného proužku na zádech. A samozřejmě také kočky. Vzhledu šlechtického, mohutného i obyčejné mourovaté Micky.

Tedy pardon, 16 letá Winky, kterou doprovázela holčička a trpělivě tam s ní seděla.

Krysařík, jorkšíři, nebo obludy.

Dokážu si představit, co zažívají ti tvorečci, když se blíží k veterině, všechny chlupy se jim musí ježit. I když šli třeba jen na pravidelné roční očkování. Dvounohý doprovod většinou sdělí, že pejsek už několik zatáček před veterinou přesně ví, kam se jede. Pak není vzácností pozorovat, že pes střední, či větší velikosti, se široce rozpaženými packami ve stylu „hlavně se o něco zašprajcovat“ je tažen páníčkem na vodítku po hladké dlažbě do čekárny a pak následně do ordinace.

Pravda výjimky se našly. Borderka, která dávala najevo radost z nově příchozích, nebo z procházejícícho personálu. Pejsek neidentifikovatelné rasy, který si chtěl očichat každou fenečku, byť byla 3x větší.

Majestátně vstoupili do čekárny dva nádherní briardové s culíčky do gumičky. Starší fenka na volno. Oči ve výšce kliky. Rezignovaně ulehli, fenka se chtěla ukrýt pod židli. Bohužel židle jsou zde nevelké. Když byli pozváni do ordinace, starší fenka využila toho, že někdo odcházel ven z čekárny a radostně se k němu připojila. Ale byla záhy odchycena.

Když už je stav vážnější a zvířátko musí na kapačku, většinou se při aplikaci zklidní. Pes ulehne na podložku, malý je uložen do přepravky, kočka též. To jsem tak seděla na jedné lavici s paní a devítiletým krysaříkem. To už je u tohoto plemene prý vysoký věk. Jedl 4 prášky denně. Na ledviny, srdce a já nevím co ještě. Paní se pochlubila, že ona v 67 letech ještě neužívá ani jeden. Seděl tam s námi pán, který přišel jen na očkování. Poslouchal nás a najednou se rozesmál.

Nevěřícně se otázal : „Vy máte kapačky? Tak to jsem v životě ještě neviděl.“ To tam opravdu chodí jen 1x za rok.

Kočkaři vědí, jaké svádějí občas bitvy, než koťátko, či kočku dostanete do této pozice. Dvě ruce proti 4 tlapkám s ostrou výbavou.

Nebo sedíte a sedíte a z ordinace se ozývá zvuk jako u zubaře – čištění zubů. Tu se při injekci, odběru krve, či jiném ošetření ozve protestující kviknutí od psů, případně řev kočky. Ty jsou obecně asi hlučnější. To pak ztichnou v čekárně chlupáči i doprovod.

Někdy začne protestovat dvounohý doprovod, když vypadnou z pořadí, protože je pozván do ordinace někdo jiný. Ale je to, jako u lidí. Pořadí pacientů určuje lékař. Ale shodli jsme se v jednom. Lékaři a sestřičky zvířecí se ke svým pacošům chovají mimořádně citlivě.

Vždyť který lékař vám vlídně řekne: „Neboj se, beruško.“

Nebo při kontrole kapání pacienta pohladí a řekne : „Tak co, sluníčko moje?“

Dovedete si představit, jak by reagovala třeba manželka, doprovázející pacienta?

Ale i přesto, že jsou k nim všichni vlídní, přeji chlupatým pacientům, aby do těchto prostor museli zavítat co nejméně. A páníčkům také.

http://pavliskova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=542165

Autor: Ivana Pavlisková | čtvrtek 29.12.2016 19:57 | karma článku: 27.75 | přečteno: 715x

Další články blogera

Ivana Pavlisková

Čtyřnozí závodníci

Ano i chlupatí čtyřnožci závodí. A ačkoliv je zima a logický by byl report ze závodů psích spřežení, pojďme se trochu letně ohřát. A připlést se chlupáčům do cesty.

13.1.2019 v 16:53 | Karma článku: 18.31 | Přečteno: 288 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Typicky vánoční

Tak máme zas typické Vánoce posledních let. Na blátě. Nevím, které už jsou takové v řadě, ale přesně vím, že toto jsou moje sedmé Vánoce, kdy na Štědrý den směřují mé kroky do psího útulku. Myslíte, že sedmička je šťastné číslo?

24.12.2018 v 16:09 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 465 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Schizofrenie

Začarované slovo. Skandální slovo? Co kdo může, co nemůže, čeho je schopen a neschopen, co je schopen rozpoznat a co ne? Že to není typické vánoční téma? Zkusím vás přesvědčit, že trochu ano.

22.12.2018 v 11:56 | Karma článku: 18.39 | Přečteno: 401 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Černá je dobrá, nejlepší

Že máte dost všudypřítomných slevových lákadel spojených s černým pátkem? Že černá v životě značí smutek? Přesto nelze popřít, že černá má cosi do sebe. Elegantní, klasická, společenská, tajuplná. To je černá kočka.

25.11.2018 v 19:24 | Karma článku: 23.29 | Přečteno: 405 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

Vážená profese

Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?

15.2.2019 v 21:01 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 252 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Život sám to vždy zařídí nejlíp

Asi každý zažil dobu, kdy ho život více či méně drtil. Když se za tím člověk ohlédne zpět, s prožitou zkušeností, může pochopit, co mu to „drcení“ dalo.

15.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 10.84 | Přečteno: 163 | Diskuse

Pavel Vrba

Zaplať, nebo se to všichni dozvědí

Dnešní den začal jako každý jiný. Tedy až do doby, kdy mi jeden známý oznámil, že se dostal do svízelné situace. Obdržel totiž informaci, že je sledovaný a pokud nezaplatí, všichni se dozvědí, choulostivé informace i intimní.

15.2.2019 v 18:50 | Karma článku: 22.46 | Přečteno: 1044 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Mám se naprosto skvěle

Pravoslavná víra není vůbec fanatická. Ani si nevzpomenu, zda jsem viděla někoho, kdo by se bál ďábla. Řekové si drží svoje rodinné tradice a svoji víru. A ta je zřejmě zachránila od lidského bankrotu, který v Řecku ještě nenastal

15.2.2019 v 15:49 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 607 | Diskuse

Petr Omelka

O jedné "multikulturní " Vietnamce

Tradice jsou úžasné a díky nim se nám zachovaly skvělé věci. Není ale tradice, jako tradice a také přístup k nim bývá rozdílný.

15.2.2019 v 14:38 | Karma článku: 25.42 | Přečteno: 1202 | Diskuse
Počet článků 292 Celková karma 19.78 Průměrná čtenost 836

Vážně i nevážně, o tom, co mě napadá, o tom, co vidím cestou.

O svých zážitcích ze psího útulku jsem napsala knížku - Potkala jsem psy, útulek a lidi.

http://www.potkala-jsem-psy.cz/

Najdete na iDNES.cz