Jak se křtí sen

9. 04. 2016 19:11:32
Máte sny? Každý má nějaké sny. Někdo o nich jen teoretizuje, já si je snažím plnit. Jedním z nich bylo napsat knížku, vydat knížku, uvést knížku do života, tedy pokřtít ji. A ta příležitost byla zde. Křtila jsem si vlastní knížku.

Měla jsem příležitost se zúčastnit dvou křtů knih místní spisovatelky, básnířky. Bylo to kultivované, v historických prostorech, mělo to řád, moderátora, recitátory, byla zde i nějaká kultura. Přítomen byl dlouholetý nakladatel, kmotři, spolupracovníci. A na závěr byl prodej knih, autogramiáda a občerstvení.

Takto já nemohu. Je to knížka o psech, tu musím umístit do skromnějších prostor. A hlavně si je zajistit s dostatečným předstihem. Volba padla na 5.4.2016 v 17.00. "Potkala jsem psy, útulek a lidi" - křest knihy. Tyto akce musí být přes týden, tedy úterý. Kapacita, dokážete měsíc dopředu odhadnout, kolik přijde lidí? Tipovala jsem 50.

Sál byl zamluven, tedy z výše jmenovaného jsem měla pouze spolupracovnici. Jednu.

„Musíš udělat událost na FB a pozvi všechny“ pravila spolupracovnice, když jsem říkala, že rozešlu osobní pozvánky. Je o generaci a půl mladší. OK, tedy jsem začala zkoumat, jak se to dělá. Pozvala jsem, pozvaní pozvali další, někteří férově napsali přijdu nebo omlouvám se. Z rozlišení – mám zájem, nebo z žádné reakce nevydedukujete stejně nic. Vymklo se to z rukou, část pozvánek jsem rozdala stejně osobně. Jsem ze staré školy.

Občerstvení. Kolik čeho? Něco objednám, něco upeču, něco mi zajistí dobrá duše. No jo, ale kolik? Počet neznámý? Hlavně ať nechybí. Ale zase je to akce na duševní potravu, ne aby se tu někdo přišel nažrat, vířily mi hlavou myšlenky. Opět jsem tipla.

Program – je to o psech, jeden by byl. A shodou okolností se nachomejtl i druhý. Máte-li potkat ty pravé osoby, potkáte je. Výborně, odškrtávám, nestarám se. Jak to ozvláštnit? Projektor a vybrat něco ze života pejsků v útulku. Kmotry – provozovatel, to by jinak nešlo, z venčitelů? Nejzasloužilejší, nejvěrnější. Souhlasili všichni.

Moderátor? Nikdo nemá odvahu. Tedy si to budu muset odkecat vše sama. Nejsem ukecaná. No co už, nějak to dám. A musím i číst. Autorské čtení přece. Co když to nevydrží hlasivky? Potřebuji fotografa, tedy fotografku. Útulková bude mít jiné povinnosti. Takže už osvědčenou. Souhlasila, i něco přečte. Nechala jsem přistavit další židle.

Vytvořit prezentaci, odzkoušet půjčený projektor, generální zkouška 3.4. i s jedním psem. Vše klaplo. Odpoledne jsem snědla první čokoládu. Cvičitelka druhého psa se dožaduje čokolády též. Dostala ji v pondělí 4.4.

Přišla jsem domů, chytla jsem nerv, drobné střípky, které člověka rozhodí. Druhá čokoláda, pytlík gumových medvídků, 2 velké slivovice, nakonec, mám svátek. Večer jsem se uklidnila. Spala jsem normálně. Ráno jsem se vzbudila s totálně staženým žaludkem. Dokončit itinerář, ať se sladím při čtení s projektorem. První řada VIP. Co přemýšlím? Nevím, kolik tam bude židlí. Musím dořešit na místě. Zajet pro zbytek objednaného občerstvení, pro spolupracovnici a psa.

Stejně plné je i zadní sedadlo, technika, kostým, občerstvení, knihy, nádobí ...

Ještě zkouška, než nám otevřou sál. Angie.

Dvě hodiny předem, přestavět nastavěné židle a stoly, vyzkoušet projektor, prezentaci. Jen ať neselže technika. Do toho místní kabelová televize. Ti mi ještě scházeli. Do rozhovoru mi začal zvonit telefon. Znervózněla jsem já i redaktorka. Dorazila obslužná četa. Sláva. Odporoučely jsme se s mladou spolupracovnicí do vedlejšího lokálu. Ona na jídlo, já jen kafe. Ztratila jsem řeč.

Kontrola bodů na seznamu.

Druhá účinkující. Bellinka.

Daly si, já nemůžu.

16.45. V sále je jedna příchozí, vidím ji nejraději, ale kde jsou ostatní? Ale mám těžkého nepřítele. Totální azuro na nebi a počasí na krátký rukáv. Někdo se mi omlouval, promiň, musím k motyce. Někdo třeba na výlet.

A najednou to začalo proudit, sláva! Vrhají se po knize, chtějí autogram, dostávám květiny, holky Kladívka jsou rozhozené. Rozhodily mě úplně. Počet lidí jsem si tipla poprvé dobře.

Ale musím začít. Převléci se a jdeme na to.

Takto chodím venčit, i piškotovník jsem si vyprala. Je přece 17.00, otvírá se útulek.

Ale už civilně.

Bojar mi jistí záda.

A první vystoupení je zde. Bellinka, chodí na dog dancing teprve dva měsíce. A žádá moji asistenci.

Sláva, máme to za sebou! Moc pěkné, elegantní. Bylo to jejich první vystoupení.

Přichází na řadu Angie, ta už cvičí déle. „Jen takové blbosti“, slovy její cvičitelky.

Taky to mají za sebou. Od úlevy se Lucka i usmála.

Já ještě nemohu polevit, obecenstvo žádá další přídavek.

Ale jdeme konečně zničit tu knihu.

Nikdo nechtěl nic říct. Asi se styděli.

A konečně zábava a konec. Úleva? Ještě ne. Ještě uklidit, předat sál, odvézt vše a obslužnou četu.

Někteří stáli opodál, ale obslužná četa fungovala prvotřídně.

Konec? Díky všem, co přišli.

Doma jsem si otevřela jednu plzeň a před jednadvacátou hodinou se připojila na FB. Měla jsem tam zprávu od Jitky Štanclové, která nakonec nedojela. „Valíček se teprve potí na autorském čtení!“ Jak jsem s ním v tu chvíli cítila!

Skoro jsem v noci nespala. Úleva přišla až nad ránem. Ale to už jsem musela zase vstávat do práce.

A jak je to s tím napsat knihu, vydat si knihu? To je zas jiný příběh.

Fotografie pořídila Monika Kubalová.

Autor: Ivana Pavlisková | sobota 9.4.2016 19:11 | karma článku: 21.40 | přečteno: 505x

Další články blogera

Ivana Pavlisková

Čtyřnozí závodníci

Ano i chlupatí čtyřnožci závodí. A ačkoliv je zima a logický by byl report ze závodů psích spřežení, pojďme se trochu letně ohřát. A připlést se chlupáčům do cesty.

13.1.2019 v 16:53 | Karma článku: 18.31 | Přečteno: 288 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Typicky vánoční

Tak máme zas typické Vánoce posledních let. Na blátě. Nevím, které už jsou takové v řadě, ale přesně vím, že toto jsou moje sedmé Vánoce, kdy na Štědrý den směřují mé kroky do psího útulku. Myslíte, že sedmička je šťastné číslo?

24.12.2018 v 16:09 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 465 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Schizofrenie

Začarované slovo. Skandální slovo? Co kdo může, co nemůže, čeho je schopen a neschopen, co je schopen rozpoznat a co ne? Že to není typické vánoční téma? Zkusím vás přesvědčit, že trochu ano.

22.12.2018 v 11:56 | Karma článku: 18.39 | Přečteno: 401 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Černá je dobrá, nejlepší

Že máte dost všudypřítomných slevových lákadel spojených s černým pátkem? Že černá v životě značí smutek? Přesto nelze popřít, že černá má cosi do sebe. Elegantní, klasická, společenská, tajuplná. To je černá kočka.

25.11.2018 v 19:24 | Karma článku: 23.29 | Přečteno: 405 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

Vážená profese

Poslední dobou se hodně píše o tom, že školy stárnou. Průměrný věk učitele je přibližně kolem padesátky. Mladí se do školství příliš nehrnou. Není divu, jejich pracovní podmínky nejsou právě nejluxusnější. Jak tomu bývalo dřív?

15.2.2019 v 21:01 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 252 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Život sám to vždy zařídí nejlíp

Asi každý zažil dobu, kdy ho život více či méně drtil. Když se za tím člověk ohlédne zpět, s prožitou zkušeností, může pochopit, co mu to „drcení“ dalo.

15.2.2019 v 20:42 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 163 | Diskuse

Pavel Vrba

Zaplať, nebo se to všichni dozvědí

Dnešní den začal jako každý jiný. Tedy až do doby, kdy mi jeden známý oznámil, že se dostal do svízelné situace. Obdržel totiž informaci, že je sledovaný a pokud nezaplatí, všichni se dozvědí, choulostivé informace i intimní.

15.2.2019 v 18:50 | Karma článku: 22.29 | Přečteno: 1044 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Mám se naprosto skvěle

Pravoslavná víra není vůbec fanatická. Ani si nevzpomenu, zda jsem viděla někoho, kdo by se bál ďábla. Řekové si drží svoje rodinné tradice a svoji víru. A ta je zřejmě zachránila od lidského bankrotu, který v Řecku ještě nenastal

15.2.2019 v 15:49 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 607 | Diskuse

Petr Omelka

O jedné "multikulturní " Vietnamce

Tradice jsou úžasné a díky nim se nám zachovaly skvělé věci. Není ale tradice, jako tradice a také přístup k nim bývá rozdílný.

15.2.2019 v 14:38 | Karma článku: 25.42 | Přečteno: 1202 | Diskuse
Počet článků 292 Celková karma 19.78 Průměrná čtenost 836

Vážně i nevážně, o tom, co mě napadá, o tom, co vidím cestou.

O svých zážitcích ze psího útulku jsem napsala knížku - Potkala jsem psy, útulek a lidi.

http://www.potkala-jsem-psy.cz/

Najdete na iDNES.cz