Křížová cesta – 2.část

30. 06. 2015 20:33:41
Dovolte mi pokračovat druhou částí obnovené naučné trasy obnovené historické křížové cesty z Nového Jičína přes obec Rybí až do Štramberku na horu Kotouč. Tentokrát to bude už jen ve Štramberku.

Odložila jsem kolo a vydala se pěšky hledat zbývající zastavení. Nejsem zase takový borec, abych sjížděla prudké cestičky v lesním porostu odtěžené hory Kotouč. Mohu vás ubezpečit, že u některých zastavení jsem se zdržela déle, než by se slušelo jen k zamyšlení nad texty. Lapala jsem občas po dechu a to i nad významem textů. Některé mi opravdu nepřijdou jako poučení k reálnému životu.

Přišlápněme si tedy do kopce.

Lhostejnost společnosti – starej se každý sám o sebe. Nevidím v tom lhostejnost, vidím v tom spíše opatrnost, nechuť se otevřít se svými myšlenkami. To je mé teritorium! Nic ti po něm není! Nezatěžuj mě svými problémy, mám dost svých! Soucitný pohled nic neřeší, leda jste za blba, ať si je každý jaký je. Že se máme respektovat, přijmout druhého jaký je? A kdo to dokáže? Přijde rozdílnost názorů a už se sčítá. „ .... proč tobě něco jde a mě ne, proč víš všechno lépe, proč ty se dokážeš sám vyhrabat z problému, ... PROČ?“ Ale to už jsme u závisti, možná i nenávisti. Tak buďme raději lhostejní.

Životní krize. Mám zkušenost. A při jejím řešení jsem rozhodně neobjevila podstatu života. Objevila jsem úplně jiné věci, vztahy, vstřícnost, vlastní schopnosti, sílu. Láska? A co když dojdou síly kvůli lásce? Možná podpora bližních, i to se dá možná označit za lásku, ale tak to asi nebylo myšleno, je to vlastně jen berlička. Jediné co dokáže změnit vlastní život je láska k sobě a vlastní vůle.

A dostáváme se do krásného prostředí Národního sadu.

Stud – stydět se za své činy, za svou nedokonalost? Nikdo není neomylný. Pokorně skloním hlavu, přiznám chybu. Vždy? Horší je pocit – stydět se za druhé. Za to, jak se k sobě lidé chovají. To je bezmocnost.

Bezmocnost – co k tomu říct. Někdy je lepší mávnout rukou. Lhostejnost, sobeckost? Co je hodnotnější, než vlastní život? Proč horolezci nezachraňuji zpravidla své druhy v tísni? Co svědomí? Ale jsou extrémní situace, kdy člověk ví, že pro druhého musí udělat jakýkoliv pokus. Byť marný.

Nechce se mi uvádět větu : „Kdyby byl Bůh ....“ Vinen je člověk.

A to je konec putování a myšlenek.

Ten stojí na vrcholu.

Člověk a jeho dílo. Člověk si nedokáže vážit ani píle a snahy druhých a mohu být vyznání, jakého chci. Copak si vandal neuvědomuje, že někdo pro to musel něco udělat, obětovat? Nevede tam cesta, tedy vynést na vlastních zádech, ve vlastních rukách. Člověk je podivný tvor.

Ale proč jsem na počátku zmínila odtěženou horu Kotouč? Je to významné archeologické naleziště, ale část hory musela ustoupit těžbě vápence. Tak jen důkaz a o Štramberku, trochu jinak, zase někdy příště.

Autor: Ivana Pavlisková | úterý 30.6.2015 20:33 | karma článku: 17.39 | přečteno: 268x

Další články blogera

Ivana Pavlisková

Čtyřnozí závodníci

Ano i chlupatí čtyřnožci závodí. A ačkoliv je zima a logický by byl report ze závodů psích spřežení, pojďme se trochu letně ohřát. A připlést se chlupáčům do cesty.

13.1.2019 v 16:53 | Karma článku: 18.31 | Přečteno: 288 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Typicky vánoční

Tak máme zas typické Vánoce posledních let. Na blátě. Nevím, které už jsou takové v řadě, ale přesně vím, že toto jsou moje sedmé Vánoce, kdy na Štědrý den směřují mé kroky do psího útulku. Myslíte, že sedmička je šťastné číslo?

24.12.2018 v 16:09 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 465 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Schizofrenie

Začarované slovo. Skandální slovo? Co kdo může, co nemůže, čeho je schopen a neschopen, co je schopen rozpoznat a co ne? Že to není typické vánoční téma? Zkusím vás přesvědčit, že trochu ano.

22.12.2018 v 11:56 | Karma článku: 18.39 | Přečteno: 401 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Černá je dobrá, nejlepší

Že máte dost všudypřítomných slevových lákadel spojených s černým pátkem? Že černá v životě značí smutek? Přesto nelze popřít, že černá má cosi do sebe. Elegantní, klasická, společenská, tajuplná. To je černá kočka.

25.11.2018 v 19:24 | Karma článku: 23.29 | Přečteno: 405 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Jan Řeháček

Zima je, zima je, zima je v lese

Nevím jak na Štrbským plese, ale tady už zima pomalu končí. Tažní sněhuláci mají sbalený kufry, z rampouchů odkapává tajenka a rtuť v teploměru šplhá jako žák Krhounek. Příhodný čas udělat si černobílou pixelovou inventuru.

14.2.2019 v 9:09 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 230 | Diskuse

Marek Trizuljak

Za oknem mraky, jak těla rybí

Okna ("ranní vokna") a zamrzlé hladiny. Pachatelem veršů a fotografií je autor tohoto blogu a snímky si můžete kliknutím otevřít v kvalitnějším rozlišení. Přeji vám hezkou chvíli se slovy a obrazy.

13.2.2019 v 18:19 | Karma článku: 17.27 | Přečteno: 238 | Diskuse

Karel Boháček

Když sníh přidusí zámeckou zahradu

Tak není důvod se v mezičase neprojít a nepořídit pár mobilovek jen tak, aby "řeč" nestála. Mizerné světlo odpovídalo vnitřnímu rozpoložení...

12.2.2019 v 8:08 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 827 | Diskuse

Iva Marková

Ruce

Pár ruk, pár lidí, pár ruk, pár lidí, pár ruk, pár lidí, pár ruk, pár lidí, pár ruk, pár lidí.........

10.2.2019 v 22:40 | Karma článku: 15.08 | Přečteno: 215 | Diskuse

Veronika Foglová

Kunštátská kaple

Kunštátská kaple. Můj několikaletý sen, který jsem si splnila 28. srpna 2015, místo, které mě už na fotografiích nesmírně přitahovalo, a po jeho návštěvě ještě mnohem víc, protože jeho genius loci je velice zřetelně cítit.

10.2.2019 v 20:16 | Karma článku: 18.49 | Přečteno: 354 | Diskuse
Počet článků 292 Celková karma 19.78 Průměrná čtenost 836

Vážně i nevážně, o tom, co mě napadá, o tom, co vidím cestou.

O svých zážitcích ze psího útulku jsem napsala knížku - Potkala jsem psy, útulek a lidi.

http://www.potkala-jsem-psy.cz/

Najdete na iDNES.cz