Křížová cesta – 1.část

29. 06. 2015 21:04:28
Jak jsem nedávno v jednom ze svých článků avizovala, projela a prošla jsem si naučnou trasu obnovené historické křížové cesty z Nového Jičína přes obec Rybí až do Štramberku na horu Kotouč.

Cituji z propagačních materiálů : „Vznik historické křížové cesty sahá hluboko do 17 století. Její stezka vedla z okraje Nového Jičína přes Rybí do Štramberku na horu Kotouč. Tato křížová cesta v krajině Podbeskydí je v regionu Novojičínska jedinou svého druhu, což jí přidává na její unikátnosti. Do dnešní doby se zachovalo pouze 7 zděných kaplí z původních 14-ti zastavení a samotná cesta upadla v zapomnění. V roce 2008 byla Klubem rodáků a přátel města Nový Jičín znovu postavena první kaple na konci ulice Slezské v Novém Jičíně.“... „. Samotná trasa je velmi pěknou procházkou nebo projížďkou na kole s krásnými výhledy na Beskydy. Po trase se můžete zastavit u několika dochovaných kapliček, posedět na nových lavičkách a zauvažovat nad hloubkou textů informačních tabulí, které jednotlivá zastavení křížové cesty provázejí.“

Můj zájem nebyl ovlivněn tím, že se na obnově podíleli někteří rodinní příslušníci, či náklonností k „víře“. Není to pro mě podstatné. Spíše možná profesním zájmem a zamyšlením se nad zmíněnými texty, jestli svojí hloubkou jsou vůbec pro dnešní svět aktuální.

Mám poslední dobou velmi hektické a pracovně vyčerpávající období, ale nestěžuji si, sama jsem zvolila. A napadlo mě, že mi tento výlet může navodit drobné uklidnění mysli.

Pojďme tedy na výlet se začátkem v Novém Jičíně a dovolte mi moje myšlenky a komentáře.

Životní prohry – můžeš přijít o všechno, o rodinu, o práci, o zdraví. Pokud máš pravé přátele, nikdy nepřijdeš o všechno. Přátelé v nouzi neopouští. Pravdivý život? Život bez pokrytectví, bez nalhávání sobě samému, jiným? Tak ten o „pseudo“ přátele dokáže připravit a samozřejmě třeba i o práci. I o iluzi ze sebe samého.

Tak zde nevím, zde musí být něco o vůli a odvaze. 2x jsem se pokoušela o přiblížení. Jednou po pás v trávě, podruhé na posečeném. Vždy jsem se zastavila s nohou i kolem v nějakém mokřadu. Foceno bez optiky, jen telefonem.

Lidi i sám sebe člověk zklame ani neví jak. Smysl života? Jak velkolepé a velkorysé cíle by se daly najít. Někdy stačí prostá spokojenost se sebou, pocit štěstí, že jsem někomu či něčemu užitečný, že dělám to co chci, protože to chci, protože mě to naplňuje a nečekám za to nic. Pak nemůžu být zklamán.

I bez mateřské lásky někdo nebloudí. Protože našel cíl a sílu a zaujetí za ním jít.

Solidarita – s postiženými různými živly, nemocemi... nestojíme si špatně. Někdo i z mála dokáže přispět třeba finančním darem. Někdy ale máte vůli pomoci a není, nechce být vyslyšena. Přílišná hrdost, samostatnost, tvrdohlavost, ješitnost, či snad stud?

Soucit. Já osobně neumím projevit soucit slovy. Nemám ten dar. Ale tichou sounáležitost, to ano. Tomu, kdo ví a dokáže vnímat beze slov.

A k tématu selhání jsem se již ve svém předchozím článku věnovala. Zopakuji : „Krásné, hluboká myšlenka. Jenže to má háček. Někdy se můžete ze všech sil třeba stavět na hlavu, stejně to nepomůže. Málokdo dnes na vaše pokání, přiznání slabosti, možná omylu, čeká a je ochoten ho přijmout. A pokud ano, tak aby vaši „slabost“ třeba využil. Dnes, kdy musíte být dravci, abyste uspěli? Iluzorní myšlenka!“

A zde bych 1.část putování ukončila. Tato část byla na kole, druhou polovinu, která se odehrává již na území Štramberku jsem absolvovala pěšky.

Autor: Ivana Pavlisková | pondělí 29.6.2015 21:04 | karma článku: 13.35 | přečteno: 433x

Další články blogera

Ivana Pavlisková

Čtyřnozí závodníci

Ano i chlupatí čtyřnožci závodí. A ačkoliv je zima a logický by byl report ze závodů psích spřežení, pojďme se trochu letně ohřát. A připlést se chlupáčům do cesty.

13.1.2019 v 16:53 | Karma článku: 18.31 | Přečteno: 288 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Typicky vánoční

Tak máme zas typické Vánoce posledních let. Na blátě. Nevím, které už jsou takové v řadě, ale přesně vím, že toto jsou moje sedmé Vánoce, kdy na Štědrý den směřují mé kroky do psího útulku. Myslíte, že sedmička je šťastné číslo?

24.12.2018 v 16:09 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 465 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Schizofrenie

Začarované slovo. Skandální slovo? Co kdo může, co nemůže, čeho je schopen a neschopen, co je schopen rozpoznat a co ne? Že to není typické vánoční téma? Zkusím vás přesvědčit, že trochu ano.

22.12.2018 v 11:56 | Karma článku: 18.39 | Přečteno: 401 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Černá je dobrá, nejlepší

Že máte dost všudypřítomných slevových lákadel spojených s černým pátkem? Že černá v životě značí smutek? Přesto nelze popřít, že černá má cosi do sebe. Elegantní, klasická, společenská, tajuplná. To je černá kočka.

25.11.2018 v 19:24 | Karma článku: 23.29 | Přečteno: 405 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Jan Řeháček

Zima je, zima je, zima je v lese

Nevím jak na Štrbským plese, ale tady už zima pomalu končí. Tažní sněhuláci mají sbalený kufry, z rampouchů odkapává tajenka a rtuť v teploměru šplhá jako žák Krhounek. Příhodný čas udělat si černobílou pixelovou inventuru.

14.2.2019 v 9:09 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 230 | Diskuse

Marek Trizuljak

Za oknem mraky, jak těla rybí

Okna ("ranní vokna") a zamrzlé hladiny. Pachatelem veršů a fotografií je autor tohoto blogu a snímky si můžete kliknutím otevřít v kvalitnějším rozlišení. Přeji vám hezkou chvíli se slovy a obrazy.

13.2.2019 v 18:19 | Karma článku: 17.27 | Přečteno: 238 | Diskuse

Karel Boháček

Když sníh přidusí zámeckou zahradu

Tak není důvod se v mezičase neprojít a nepořídit pár mobilovek jen tak, aby "řeč" nestála. Mizerné světlo odpovídalo vnitřnímu rozpoložení...

12.2.2019 v 8:08 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 827 | Diskuse

Iva Marková

Ruce

Pár ruk, pár lidí, pár ruk, pár lidí, pár ruk, pár lidí, pár ruk, pár lidí, pár ruk, pár lidí.........

10.2.2019 v 22:40 | Karma článku: 15.08 | Přečteno: 215 | Diskuse

Veronika Foglová

Kunštátská kaple

Kunštátská kaple. Můj několikaletý sen, který jsem si splnila 28. srpna 2015, místo, které mě už na fotografiích nesmírně přitahovalo, a po jeho návštěvě ještě mnohem víc, protože jeho genius loci je velice zřetelně cítit.

10.2.2019 v 20:16 | Karma článku: 18.49 | Přečteno: 354 | Diskuse
Počet článků 292 Celková karma 19.78 Průměrná čtenost 836

Vážně i nevážně, o tom, co mě napadá, o tom, co vidím cestou.

O svých zážitcích ze psího útulku jsem napsala knížku - Potkala jsem psy, útulek a lidi.

http://www.potkala-jsem-psy.cz/

Najdete na iDNES.cz