Ivanko, hezky jsi to napsala.

Dík, Pavle

Moc hezky článek.

Děkuji za návštěvu.

mám to úplně stejně-události které jsem považovala za ztrátu mě nakonec vlastně obohatily

Díky za nakouknutí. Je to tak, protože jeden nikdy neví ....

Ivo, asi to tak zrovna mělo být. Jsem ráda, že patřím k lidem, kteří se s Tebou osobně poznali a vážím si Tvé přízně. Moc pěkně napsáno

Díky Jitko, i já jsem ráda. Už se těším

Často podobně přemítám a čím díl víc docházím k závěru, že člověk má vzít, co mu život dá a nelitovat ničeho...Všechno je pro něco

Tak, Ivi, co má být, bude

Vída, Ivo...

a mně je tedy potěšením, že se známe :-)).

Mimochodem, období "kdyby" teď doma taky po jakýchsi zásadnějších změnách máme.

Jani i mně. A vidíš, kdyby ... z neznaly bychom se

Říká se, že nezáleží na tom, kolik má doma člověk úložných prostor, protože postupně je tak jako tak celé zaplní. S časem je to u aktivního člověka podobné, jakmile mu odpadnou nějaké povinnosti, získaný čas brzy zaplní nějakými jinými.

Hezký článek, Ivko

Velmi rychle se zaplnil, Honzo. Akorát člověk musí chtít a být ochoten přijmout nové. Díky.

Co by kdyby, to znám... Kolikrát jsem si to za posledních čtyři a půl roku říkala.

A nestíhání... Dobře si pamatuju, jak jsem jednou, mohlo mi být tak 16-17, jela ze školy domů. Vzteklá, že mi ujel autobus a musela jsem počkat půl hodiny na další. Nějaké dvě mladé ženy se tam bavily o tom, že fakt nechápou, co dělaly, když se takhle brzy vracely každý den. Pochopila jsem, až když jsem sama začala chodit do práce.

Třeba by si chodily zaběhat ? Ale to vlastně ještě běhání nebylo tak polulární