Dámo, máš padesát? Jsi na odstřel!

Dáma sice nepřiznává věk, ale slova jednoho muže (po padesátce) mě nenechala chladnou. Řekl: „ Vy, baby, po padesátce jste hrozné. Moje manželka je stejná. Pořád vás něco bolí.“

Tak to se mě dotklo, i za jeho manželku, byť má svým způsobem pravdu. Musím ale přiznat, že jsem mu sama nahrála. A bohužel mužům nahráváme někdy všechny.

Tedy je to můj druhý chlebodárce a při korigování termínů plnění jeho požadavků, jsem mu řekla, že teď nemohu sedět vkuse 10 hodin na zadku, tedy zpočátku jsem nemohla sedět téměř vůbec, že mi má podklady nosit v dostatečném předstihu, abych to po troše zvládala.

A následovala již výše zmíněná věta. A dovětek, že on po práci chodí ještě kácet stromy do svého lesa. Nebo tak něco. A taky hrát volejbal a fotbal a běhat.

Už si ale nevzpomene, že v nedávných letech měl sám problémy s kolenem a ramenem a já nevím, co ještě. A taky chodil na rehabilitace.

Nejsem těžce nemocná, prostě to byl svým způsobem „úraz“ a teď musím trpělivě napravovat škody, které jsem si, i svým přičiněním, na své tělesné schránce způsobila. A sám si může pamatovat, že rehabilitace kloubů a svalů je celkem bolestivá a dlouhodobá záležitost.

Jeho manželka má pravděpodobně následky celoživotního sedavého zaměstnání. Tedy páteř, ochablé svalstvo a pak to bolí. Doma jistě také nevykonává žádný zdravý pohyb, protože úklid a údržba domácnosti, vaření, žehlení, drobná práce na zahradě totiž zdravý pohyb není ani omylem, jak mě poučili na fyzioterapii. Ale to chlap nevidí! Ano, na chandru je motyka jedinečná, ale na páteř v žádném případě!

Ale aby místo mače s partou čutálistů řekl své drahé: „Pojď, projedeme se na kole, nebo půjdeme někam na výlet“… to ho ani nenapadne. Že si má zajít sama, protože on má i o víkendu neodbytnou práci pro svoji firmu, nebo má sama chodit cvičit? To může, ale není každý takový samostatný umanutý živel, jako já. Měla bych si s jeho manželkou konečně zajít na pivo.

Včera večer mě třeba, po proslovu, že opravdu každý den minimálně jednou denně cvičím doporučené rehabilitační cviky, moje kamarádka poslala „do pihele tmavého“. Že je ráda, že si sedla, protože od rána … úklid, vaření, zavařování, zahrádka, skoro každý den … Tečka. A že po tom tedy cvičit rozhodně nehodlá. A pak se diví, že někdy nemůže taky srovnat záda. Ale to je každého volba.

A žasneme, když si občas postěžujeme, že nás tu bolí, tam píchá, že chlap, který je po padesátce buď zocelený sportem, nebo aspoň dobře situovaný, když už nemá tělo Adonise, sáhne po mladším modelu? Přece nebude poslouchat nářky „staré baby“.

Tedy dedukuji, že jsou dvě možnosti. Něco se sebou dělat, protože ten dokonalý stroj, ve kterém sídlí váš mozek, potřebuje po čtyřicítce stejnou údržbu jako třeba auto, kde je ovšem výměna náhradních dílů nepoměrně jednodušší. Nebo držet hubu. Řekněte to nejlepší kamarádce a hrajte si před drahým na hrdinu. Ale to asi nepůjde.

Ano já vím, je to stejné, jako když čtete nebo sledujete rady zaručených mistrů na život. Hezky se to poslouchá. Ale může to do vás kdo chce, hustit horem dolem, pokud samy nerozhodnete: „Ano teď je ta správná chvíle, musím, chci a budu se sebou něco dělat“. A přestanete teoretizovat a snít a půjdete po vlastní a reálné cestě. Když to je ale tak složité, opustit zavedený život, že?

A znám takové, které systematicky tvrdí, že po padesátce je všechno horší. Mohu vás ubezpečit, že nastává občas situace, kdy s povděkem zahodíte staré zvyky. Ale to záleží na každé a na tom, jestli se má vůbec ráda.

Na druhou stranu, milé dámy, můžeme se uklidnit. S těmi pány po padesátce to taky není žádná sláva. Nakonec, spousta z vás to ví sama.

Není to tak dlouho, co můj kolega přišel do práce zlomen v pase. Plotýnky. Dvouměsíční pracovní neschopnost. Před tím si musel nechat opravit koleno. A to se posmíval, že jeho manželka chodí pravidelně cvičit. Že on si po práci na zahradě dá radši pivo.

A znám i opačný případ. Velmi vitální dáma, která s oblibou říká, že svého prvního kolouška si skolila po padesátce, má, nebo možná už měla staršího přítele. Scestovalý, inteligentní, dobře situovaný. Vyvezl ji po světě kamkoliv by chtěla, ale mělo to háček. Zatímco ona by trávila volný čas aktivně – výlety pěšky i na kole, on se svými zdravotními problémy nejraději sedí na gauči, nebo jezdí autem. Řešení? Asi ho vyměnila za mladší model.

A další moje velmi dobrá známá bude mít za pár dní šedesát. Ta má teď tolik energie, že mi dokonce nabídla, že si mohu chodit nasávat.

Ale ano existuje ještě třetí varianta. Že vás ten váš má natolik rád, i po těch letech, že to s vámi vydrží a bude se vám snažit pomoci. Případně budete skuhrat společně. Ale ne každá má doma takový poklad.

Takže dámy po padesátce nedejte se, nebojte se, běžte do toho! Jde to, i po padesátce, jen chtít! A pánové, mějte se pak na pozoru, než vypustíte z úst „blbé kecy“ na adresu dámy.