Mám ji jako ze žurnálu

Nečekejte žádnou senzaci. Hlavu, milí přátelé, respektive účes. Prostě jsem se rozhodla, že změním měním po letech image.

Jsem v jistých oblastech života poněkud konzervativní. A když si na něco zvyknu, nerada to měním, zvláště, když se to osvědčilo.

A tak to bylo i s mými účesy. Jako dítě si vybavuju klasický kastrolový střih. Tak na tuto etapu snad lépe zapomenout. Pro neznalé mladší ročníky – střih, jakoby nasadil na hlavu kastrol a zastřihl. Stejná délka dokola, nejlépe po uši, ofina vytvořila vysoké čelo.

Dále to byl střih polodlouhý neurčitý a posléze jsem zakotvila u téměř pánského střihu, kdy se délka postupně zkracovala a posledních asi 20 let jsem setrvávala na délce 3-4 cm. Byly doby, kdy jsem v pánském pracovním kolektivu měla nejkratší vlas. 

Co si budeme říkat. Účes maximálně praktický na údržbu, stačí prsty. Úsporný na spotřebu barvy, stačí půl tubičky. Kulich ani cyklistická přilba na něm zpravidla nedokáží vytvořit vážnější škodu. Pravda muselo to mít pravidelnou údržbu po 4 týdnech. Trávník se musí prostě sekat často.

Pamatuju si zdešený výraz dámy na vedlejším křesle, když jsem svojí kadeřnici řekla: „Už mám hrozné háro“. Zmeškala jsem termín, přišla o 14 později a můj vlas byl dlouhý asi 5 centimetrů.

Ale vloni před vánocemi jistá dáma v mém okolí s bujnou kšticí navštívila svoji oblíbenou kadeřnici. I shlédla v salonu reklamní obrázek jiné dámy se zajímavým účesem a zeptala se: „Jak by to vypadalo?“ 

Kadeřnice pravila: „Tak to zkusíme“. A začala stříhat, zde měla z čeho. Vypadalo to dobře, zvláště v bohatém barevném provedení.

I já jsem již delší dobu pošilhávala po obrázku na stěně. I já jsem se zeptala: „Jak by to vypadalo?“ „Dobře“, odvětila kadeřnice: „Jste podobný typ, ale není to z čeho vytvořit, musíme nechat vlasy dorůst, tak za půl roku to bude ono“.

No potěš! Ale pro krásu se musí trpět. Budiž, zkusím to vydržet. Tedy údržba a hlavně průběžná kontrola musí být. Domluvili jsme tedy šestitýdenní cyklus. Chodila jsem si tam hlavně postěžovat. Stříhat nebylo co. Jak to ztrácí tvar, dlouho trvá vysušení – místo 1 minuty asi 3 minuty. Vlasy se začínají zaplétat. Tahá to při česání! Při předposlední návštěvě jsme se s kadeřnicí nepochopily. Střihla sice málo, ale jinak, než jsem myslela a já jsem prozřela, že vlastně vůbec nevím, co mi na té hlavě roste.

Byla jsem rozhodnutá při následující návštěvě nechat vše uvést do původního stavu. Délka již byla kolem neuvěřitelných deseti centimetrů! Ale …! Pár lidí mi řeklo, že je to dobré, jiné, lepší. Dámy i pánové. A naposledy před pár dny mi složil kompliment blízký kolega, který byl po infarktu a operaci. Přičítala jsem to jeho zdravotnímu stavu, třeba se mu zhoršil i zrak. Ale pak řekl: „Fakt ti to, Ivanko, sluší“.

No co už, aspoň jsem nad tím začala přemýšlet. Loupla jsem pohledem na stránky nějaké kadeřnické hvězdy, na níž jsem občas zahlédla odkazy na FB. Recenze kladné i záporné, ale pravda u některých střihů jsem si byla jistá, že by je zvládla každá šikovná kadeřnice s fantazií. A jistě za méně než pětinu mého běžného platu.

Tedy vyzbrojena odhodláním vrátit vzhled mé hlavy spíše k původnímu tvaru jsem nakráčela v objednaném termínu do kadeřnictví. Po pěti měsících od původního rozhodnutí. Tak jsem si opět vylila srdéčko a kadeřnice vzala nůžky. A stříhala. A musela jsem uznat, že to začalo vypadat dost dobře.  

A už spřádám plány na barevné zvýraznění. Tedy červená mi na hlavu nesmí! Měla jsem knihu o barvách a kombinaci barev s ohledem na barevný typ. Ale kdosi mi ji zapomněl vrátit. Ale proužek sem, proužek tam v decentních tónech? Proč ne? Třeba to trefím i bez návodu.

Snad se mě psi v útulku neleknou. Ještě nechat někde kousek dorůst a bude to jako na tom obrázku. Vždyť říkám, jako ze žurnálu!