Poslední odlesky

Není mým záměrem se vtírat opožděně mezi krásné příspěvky do fotomatiné. Prostě se to tak sešlo. Fotomatiné, soutěž o nejhezčí kočičí pelíšek a ztráta milovaného tvorečka. Zář kočičích očí a odlesky kočičího kožíšku.

Když jsem přihlašovala Kočicha do soutěže Pražákovic Lindy o nejhezčí kočičí pelíšek, netušila jsem, že fotka, která se objeví v soutěži, bude poslední.

Toho rána, kdy byla fotka pořízena, byl Kočich velmi dobře naladěn, pojedl syrové maso a vařené kůžičky, jako každou jinou neděli a ulehl do svého oblíbeného křesla. To je pro mě pokyn, že nemám rušit a mohu odejít venčit psy do útulku.

Po návratu byl Kočich přemístěn v jiném křesle, tedy jsem nerušila a šla na procházku. Po mém návratu již bylo zle. Návštěva veterinární ordinace později potvrdila neblahou diagnózu. Mozková příhoda. Injekce, kapačky, následného dne rovněž. Bohužel, stav nebyl dobrý. Kočich přestal vidět, chodil, ale nevěděl, kde je, vrážel do nábytku a stěn. K misce a do kadibudky jsem ho nosila, stále věděl, co má na těchto stanovištích provést, byť krmení při ochrnutí poloviny tlamičky bylo obtížnější. Ale jinak ležel v pelíšku a podřimoval.

Kočichu, promiň, rozhodla jsem o tvém životě za tebe, ale věřím, že takový život bys sám nechtěl. I ve svém věku, bez pár týdnů 16 let, jsi byla kočka akční, bez pohybového omezení.

Pohřbila jsem Kočicha v úterý. Dík parťačko za asistenci. Ve středu ráno jsem jela výjimečně do práce autobusem. Na zastávce se procházela krásná tříbarevná kočka a lísala se mi kolem nohou. Hladila jsem ji. Věřím, že ses tak, Kočichu, se mnou přišel rozloučit.

Ale zavzpomínejme na tvoje oblíbené pelíšky a oblíbená místa.

A tak si tě budu pamatovat, Kočichu, byl jsi dobrý společník, poslední pojítko s mým „starým“ světem. A pevně věřím, že jsem byla dobrý dvounohý sloužící.

Ať je ti za duhovým mostem dobře. A pozdravuj tam pejsky z útulku – Mojmírka, Ludvíčka a Nessinku.