Letní fotopovídka
Našla jsem osobu, která měla též volno, nedalo to ani moc práce s přemlouváním, tudíž parťák je připraven.
Počkala jsem na pracovišti na zkompletování „výpravy“ a vyrazili jsme.
Zastavení první, Starý Jičín. Kontrola trasy.
Kontrola, jestli se od mé fajné šichty před měsícem nic nezměnilo.
Tak zde se nedalo nezastavit.
A už někdo obtěžuje. Zatímco já vyřizuji pracovní záležitosti …
…. zbytek výpravy zmizel. Asi v zeleni.
Po bobulích mi povolila pozornost, odbočila jsem (jakožto vůdkyně a vyzyvatel, jak jsem byla nazvána) a už jsme jeli jinudy. „Nevadí, tady se na cyklošku dostaneme taky a dříve“, odvětila jsem na námitku.
Ale už vím, že jedeme špatně.
Přejezd koridoru u Hustopeč nad Bečvou. Ale musíme se i tady nějak na tu trasu napojit! Intuice byla nerozhodná. Po zpětném průzkumu mapy už vím, že správná byla ta odbočka, ke které jsme se pár metrů nevrátili.
Je to kraj rybníků. Průjezd divokým porostem, bažinatou stezkou. Bodavý hmyz, ztráta spolujezdkyně – zmizela v křoví – má lepší a mobilnější kolo do terénu. Chytila jsem depku a pár bodanců. Ale ano směr je dobrý, jen se odsud vymotat. Najednou se po levici objevila Bečva. Sláva, aspoň že jedeme po proudu.
Objevila se mýtina a zpevněná cesta. A uprostřed cesty ležel pes – velký pes. Obě venčíme velké psy v útulku, ale raději jsme se přibližovaly pěšky. A najednou kolem nás byli psi tři. Naštěstí ti ostatní byli gaučoví a hlídač byl milý. Dobří lidé nám potvrdili správný směr.
Sláva civilizace.
Štěrkovna u nádraží. „Nech to na mě, jedeme dobře“, pravila jsem. Odměnou mi byl skeptický úsměšek. No, no. I mistr tesař se utne!
Už jsme správně.
Přemýšlím nad záběrem, poznámku o účinku žlutých bobulí jsem ignorovala.
A pálím od boku! Tedy od oka!
Ale zde již trochu romantiky. Hustopečské štěrky.
Romantická krajina.
Přejezd Bečvy.
Tyto lavečky mi nedělají dobře.
Malebná vesnička Ústí.
To je úřad! Tady chodí občan jistě s radostí, tady budou srdeční lidé.
Čápi se vrátili.
Blížíme se k cíli.
Ano, Teplice nad Bečvou. Lázeňské město, vzhůru na kolonádu – nábřeží.
Tělo žádá své. Tělo žádá energii. Vynikající, borůvkové. Borůvky byly opravdové. Lehoučké letní jídlo. Já vím, že ten Birell k tomu moc nejde.
Posedíme, odpočineme a jedeme zpět.
Úrodné lány při cestě.
Sláva, jedeme dobře. Hustopeče nad Bečvou – zámek.
Pst, opatrně, ať ho nevyplašíme.
Drát sem, drát tam, já vás na háku mám!
Kontrola – Starý Jičín v záběru, jedeme správným směrem zpět.
Po odpočinku a kávě na mém pracovišti jsme se vydaly na závěrečný úsek cesty.
Pointa povídky – výsledek výletu = 86 kilometrů, krásný den a zjištění, že si s novou cykloparťačkou sedneme. Tož vymyslíme zase něco dalšího.
Ivana Pavlisková
Čtyřnozí závodníci
Ano i chlupatí čtyřnožci závodí. A ačkoliv je zima a logický by byl report ze závodů psích spřežení, pojďme se trochu letně ohřát. A připlést se chlupáčům do cesty.
Ivana Pavlisková
Typicky vánoční
Tak máme zas typické Vánoce posledních let. Na blátě. Nevím, které už jsou takové v řadě, ale přesně vím, že toto jsou moje sedmé Vánoce, kdy na Štědrý den směřují mé kroky do psího útulku. Myslíte, že sedmička je šťastné číslo?
Ivana Pavlisková
Schizofrenie
Začarované slovo. Skandální slovo? Co kdo může, co nemůže, čeho je schopen a neschopen, co je schopen rozpoznat a co ne? Že to není typické vánoční téma? Zkusím vás přesvědčit, že trochu ano.
Ivana Pavlisková
Černá je dobrá, nejlepší
Že máte dost všudypřítomných slevových lákadel spojených s černým pátkem? Že černá v životě značí smutek? Přesto nelze popřít, že černá má cosi do sebe. Elegantní, klasická, společenská, tajuplná. To je černá kočka.
Ivana Pavlisková
I ty stará zřícenino!
Mnozí v kategorii ...sát, mi jistě dají za pravdu, že občas něco loupe, tu zabolí, ale pořád to ještě ujde. Tedy se člověk může cítit dotčeně, když neuctivá omladina konstatování z nadpisu utrousí mezi řečí vaším směrem.
Ivana Pavlisková
On ti nezaplatil?
To je vtipná otázka při konstatování, že faktura za vystavenou práci zůstává několik týdnů, měsíců i let nezaplacena. To byla i otázka nedávno na mě, když jsme vzpomněli na jistou osobu a staré dluhy.
Ivana Pavlisková
Nejsem žádný stařík
Vážně už mě lidi štvete. Já nejsem žádný stařík! Že mám šedivý čumák? A co? Jedna moje venčitelka, odhaduji, že moje vrstevnice, má šedivý vlas, sice barvený, ale taky jí nikdo neříká, že je stařenka. Je svěží a akční.
Ivana Pavlisková
Dokonalá dvojka
Kdo bydlí u své, či svých koček, ví, že nastanou čas od času chvíle, kdy si vás velitelky domácnosti pozvou na kobereček. A dostanete důrazné napomenutí.
Ivana Pavlisková
Piju, piješ, pijeme
Letní hice, co? Možná už skončí, ale i tak – pijete dost nebo málo? A co pijete, dneska si můžete vybrat z ledasjakých tekutin nealko i alko. Máte správný pitný režim?
Ivana Pavlisková
Kauza pokračuje
Nedávno jsem psala o případu přemnožených psů – kauza Vlčkovice. Kdo sleduje média ví, že koncem června se konalo pokračování. Bude to už doopravdy konec?
Ivana Pavlisková
Kroměříž, město holubů
Že jste ještě takové spojení s tímto vzácným architektonickým skvostem neslyšeli? Že to je urážka památek v Hanáckých Aténách, památek zapsaných na seznamu UNESCO? Ne, není, je to můj pohled.
Ivana Pavlisková
Luhačovice trochu jinak
Znáte to – obrázky z lázeňského města Luhačovice. Romantika, stavby od Jurkoviče, promenáda, davy lázeňských hostů, oplatky, zdravé léčivé prameny, procedury, Vincentka. Ale kdež, nehledám, co ostatní!
Ivana Pavlisková
Pylová sezóna
Pylová sezóna se letos vydařila. Oči a dýchací cesty alergika „zaplesaly“, auta mizí pod nánosy žlutého čehosi, co není saharskými písky, ale produktem oligarchy, jak jsem kdesi četla.
Ivana Pavlisková
Zn.: Chci práci
Práce je dost, nejsou lidi, kdo chce, práci, si vždycky najde. To jsou stručná hesla, která se objevují v médiích a tak různě. Možná to platí pro některé obory, možná pro určité specialisty, ale skutečnost vypadá mnohdy jinak.
Ivana Pavlisková
Kauza
Kauza je zvláštní slovo. Případ. Signalizující něco překvapivého, šokujícího, zasluhující mediální pozornost. Co Vás napadne nejdříve? Kauza lithium, Čapí hnízdo, něco z bulváru? A co třeba kauzy o týrání zvířat, psů?
Ivana Pavlisková
Zima nezima
Zima zřejmě vzdává definitivně svou vládu, ale zdá se mi, že byla u nás na východě taková nijaká. I u Muzea bylo zřejmě víckrát 4 cm sněhu, než zde. Ale i v takovém nijakém počasí bylo možno najít něco pro pokochání oka.
Ivana Pavlisková
Ve jménu spěchu
Před týdnem, 10.3. v sobotu ráno, spadl u Příbora, mého bydliště, most. Nebylo by na tom nic divného, byl určen k demolici, aby vyklidil místo pro nový. Silniční provoz pod ním byl odkloněn na objízdnou trasu.
Ivana Pavlisková
Každý svého pána
Když jsem začala téměř před šesti lety chodit venčit do útulku, někde jsem zaslechla, že každý pes v útulku najde svého pána. Dnes už vím, že nenajde. Ale jsou psi, kteří si svého pána opravdu zaslouží.
Ivana Pavlisková
Jíš maso? Nezachraňuj psy !
Nahlédla jsem do jedné diskuze na FB, kde jistá dáma, ze zdravotních důvodů, požádala o rady, co tedy jíst, když je masožravec? Zvedla se vlna solidarity a moudrých rad. A také otázka: „Jak můžete zachraňovat psy a jíst maso?“
Ivana Pavlisková
Vánoce v útulku
Každý rok o Štědrém dni mám ve zvyku absolvovat dlouhou vycházku do okolí mého bydliště a podělit se o dojmy se čtenáři. Letos byl problém zvolit trasu. Polovina okolí je rozkopaná z důvodu dostavby dálnice a různých obchvatů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 292
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 855x
O svých zážitcích ze psího útulku jsem napsala knížku - Potkala jsem psy, útulek a lidi.
http://www.potkala-jsem-psy.cz/