Pejsci se vracejí (jak najít páníčka na první pokus)

Stalo se dnes to, co my, venčitelé v útulku, vidíme neradi. Někdo vrátil po týdnu pejska zpět. A nebyl to v posledních dnech jediný navrátilec.  

Tedy někdy se to dozvíme, někdy je návrat psa do klece nejasný. O důvodu vrácení Larryho dnes nevíme nic. Pěkný pes, střední velikosti, mazlivý.

Larry nechápe, proč je zase zpět v útulku

Pár dní zpátky vrátili mladou fenečku Sindy. Prý štěkala, vždyť je to ještě štěně!  Jak někdo vtipně poznamenal v komentářích – psi štěkají, kočky mňoukají. A dodávám já – třeba děti pláčou. A je na nás abychom zjistili proč a ty příčiny se snažili eliminovat. Výchovou, trpělivostí a podmínkami. A dítě taky nevrátíte do porodnice, že jste uřvance nechtěli. Ale o soudnosti při výběru psů jsem již psala dříve.

Naštvaná Sinda

Někdy je návrat pejska trochu kuriozní. Byla tam statná retrívřice, říkali jsme jí Miluna. Pobyla v útulku, předvedla, jak umí přelézat ploty, ale usmálo se na ni štěstí, odjela k novému majiteli. Za krátkou dobu byla zpět. Ale majitelé si pro ni dojeli. A teď, po více než půl roce, se tam objevila znovu. Byli jsme přesvědčeni, že je to ona, podle zvláštních očí. Někdo říkal, že ví, kde bydlí a že je jí umožněno volně se procházet mimo pozemek a dále od domova. No, zřejmě zašla tentokrát daleko. Páníčci věděli hned, že je umístěná v útulku. Nechali ji pár dní trochu přemýšlet v karanténním kotci bez výběhu, aby ji přešly příště roupy. Ale už je doma.

S pejskem, který byl v útulku umístěn krátce po tom, co jsem tam začala chodit, si osud taky trochu zahrává. Jeden z mých oblíbenců – běhavý Garryček. Pobyl v útulku rok, ale vyhlédla si ho skupina lidí a aniž by ho aspoň zkusili venčit, naložili ho do auta a odvezli. Za 2-3 týdny se v karanténním kotci objevil černý kříženec labradora. Takových se tam objevuje dost, ale byla jsem si jistá, že je to on. Žádný jiný pes mi, při vstupu do kotce, abych si ho zapnula na vodítko, neskákal radostně na záda. Byl vyzáblý, měl nepěkně olysalou srst kolem očí. Páníci se po týdnu dostavili a podařilo se zjistit, že jim utekl. Mezi řečí jsem vydedukovala, že asi byl uvázaný u boudy a krmili ho nějakými zbytky. Nedivím se mu, že práskl do bot. Zároveň jsme je upozornili, že kolem očí má možná nějaký ekzém a bylo by dobré to léčit. A hlavně ho dobře krmit. Když ho opět nakládali do auta, řekla jsem: „On se vrátí, tady je mu lépe“.  A za pár dní byl opravdu zpět. Už ho nikdo nehledal, léčení psa něco stojí.

Garry v heřmánkové lázni při léčení.

Jenže jeho dvojnásobný útěk a nedobrá péče se na něm podepsala. Vypadávala mu srst, měl kožní problémy. Podařilo se mu ale zajistit dočasnou péči, kde mu dobrovolníci hradili léčení a pobyt. Je z něho zase krásný, zdravý pejsek, stal se z něho „gaučák“, pár měsíců se měl jako v ráji, ale protože se nepodařilo zajistit mu trvalý pobyt a v dočasném bydlišti už zůstat nemůže, hrozí, že se bude muset vrátit „domů“ do útulku. „Garryčku, ráda si s tebou zase zaběhám, ale kdyby ses raději nevracel!“

Ale abyste neřekli, že zase hýřím pesimismem. Někdy to s páníčkem klapne na první dobrou. Byla tam pár týdnů světlá labradorka. Hodná fenečka, psala jsem o ní v článku o psích jménech – Linda. Měla o ni vážný zájem dáma, venčila ji, říkala, že už takovou fenečku z útulku měla. Ale ještě váhala. A na druhý den přijel mladý pár s dítětem, vzali ji na vycházku, že prý se na ni dívali už na útulkových stránkách. No a tentýž den si ji odvezli domů. Za týden se přijela v krásném novém postrojku rozloučit. Noví majitelé ji chválili a že už ji nedají.

Spokojená Linda.

Také se tam objevily dvě odrostlejší štěňátka, asi kříženci bišonků, fenečky. Zpočátku se musely na vycházky nosit, na zemi na vodítku se hrozně bály. Pojmenovali jsme je Kelly a Lilly. Kelly odjela do nového domova záhy, ale Lilly takové štěstí neměla. Navíc byly velmi chladné noci a pobyt v kotci jí jistě neprospěl. Na facebookových stránkách se mezitím předhánělo pár zájemců, kdo by si ji tedy vzal, snad si ji někdo i nějak rezervoval. To už jsem nevydržela a utrousila poznámku, že by bylo dobré, kdyby si pro ni někdo přijel doopravdy. A opět se objevila z ničeho nic statečná duše, absolvovala více než dvouhodinovou cestu vlakem a autobusem, další dvě hodiny stála před útulkem, ale byla její. Žádné kdyby, žádné až, ale tady jsem v reálu a jdu si pro tebe. Takže konec dobrý všechno dobré.

Kelly a Lilly

Tak, aby takové štěstí potkalo i nestora (ve smyslu délky pobytu, nikoliv věkem) útulkáčů Rockyho, který je již v útulku čtvrtým rokem. Budeme věřit, že ten pravý páníček si pro něho přijde a bude to natrvalo a ne jenom na jednodenní „výlet“, jako se mu to stalo nedávno.

Usměvavý Rocky