Zima nezima

Zima zřejmě vzdává definitivně svou vládu, ale zdá se mi, že byla u nás na východě taková nijaká. I u Muzea bylo zřejmě víckrát 4 cm sněhu, než zde. Ale i v takovém  nijakém počasí bylo možno najít něco pro pokochání oka.

Začalo to slibně po Vánocích, taková ladovská. Tedy ne, že by množstvím, ale malebností.

Jenže stačily dva dny, zasvítilo sluníčko a na novoroční vycházce už jsem staré známé potkala zase na holé trávě.

Na Vánoce jsem měla obavy, zda neskončí na svátečním stole. Přežili.

A pak vládla nijaká šeď s výjimečným popraškem.

Ale ještě to zima nevzdávala. Koncem února udeřila plnou silou, mrazíkovskou. To mám ráda, křupající sníh, jiskření.

A nelze vynechat, samozřejmě, i nějaké zimní aktivity. Byla jsem se sklouznout bez obav, že skončím ve vodě.

K zimě samozřejmě patří i teplá obuv.

I když opeřenci vypadali, že jim absence obuvi nevadí ani v mrazech. Byť některé exempláře vypadaly jako do ledu zamrzlé.

V útulku to pesáci neřeší. Vyválejí se na vycházce radostně v blátě i ve sněhu.

Mají hlavně radost, že jste s nimi a jsou venku.

Ale jedno překvapení nám zima letos před útulkem nachystala. Tedy ne zima, ale zřejmě nějaký zamilovaný hoch, který zde čekával na svou vyvolenou.

Prostě láska kvete v každém počasí.