Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vše pro občana

30. 06. 2017 20:02:54
Stát je v podstatě jako naše máma. Měl by o nás dbát, umetat nám cestičku, abychom ani o stéblo nezavadili a naše kroky by měl vést rukou pomocnou, abychom netápali v nepřeberném množství příkazů, zákazů a nařízení.

V nejmenovaném okresním městě na severu Moravy se zažehla lampa pokroku. V pondělí 26.6.2017 na okresní pobočce České pošty spustili zaklínadlo jménem vyvolávací systém.

Měla jsem zde cestu kvůli odeslání poštovní dobírky. V průběhu pracovní doby, v polední pauze. Mám poštu na dohled pracoviště, tedy tuto možnost využívám.

Po vstupu do automaticky otvíraných dveří jsem nahlédla do místnosti přepážek a rázem zbystřila pozornost. Totální chaos lidí, bez systému fronty, mě zarazil.

V tu chvíli mě napadl jedině, mi pracovně vlastní, zednický slovník a musela jsem se otázat : „Ku..a, co to je?

Dáma v letech , kterou si uvědomuji na této pobočce, mě nasměrovala k apartnímu modrožlutému stojanu s obrazovkou a možnostmi volby. Hle...dostala jsem pořadové číslo. A začala jsem hledat , kde se dozvím, kam mám jít, až na mě dojde řada. Nad přepážkami svítila čísla šťastných, kteří se k přepážce již dostali a uprostřed místnosti visela u stropu světelná tabule, kde čísla blikala.

Super. Tento systém na České poště znám ze sousedního města z rozšířenou působností, kde již nějaký pátek zaveden je. Ale!! Tam je prostor velký jako nádražní hala, při vstupu vidím všechny přepážky a světelnou výsledkovou tabuli rovněž.

Jenže, ač okresní pobočka s deseti přepážkami, tato místnost, kde se musí klienti vejít, je snad ještě menší, než místnost ČP v mém rodném městě, kde jsou přepážky pouze tři. A to nemá ani rozšířenou působnost.

Pokud se dostanete do zákrytu s nosným sloupem, nebo zezadu ke světelné tabuli, protože jinde vás nepustí dav lidí, nevidíte ani na tabuli, ani na více než polovinu přepážek. Jak zjistím v tu chvíli, že jsem vyvolená, pardon, vyvolaná a mám se zařadit k přepážce, ať nezdržuji?

Ale je to přece vyvolávací systém. Tedy ochotné úřednice za přepážkami vyvolávají hlasitě čísla. To nemá chybu. Ale!! Do toho se u některých přepážek zaučují nové pracovnice a některé jsou zavřené, protože je polední pauza. Zaměstnankyně mají nárok na oběd. Nezpochybňuji. I já jsem zaměstnanec, ale místo oběda tvrdnu v chaosu na České poště.

Pak můj pohled bloumal po místnosti. V rohu jsem zahlédla svého šéfa a majitele firmy v jednom. Seděl s nepřítomným výrazem na lavičce. Kruci! No, půjdu se k němu přihlásit, je to polehčující okolnost.

„Už tu sedím půl hodiny“, pravil. Šel ověřovat podpis na smlouvě. Raději jsem se odporoučela k předpokládané balíkové přepážce , kde úřednice stále překládala balíčky klienta, který byl dvě čísla přede mnou. Po 20 minutách jsem to vzdala. I já potřebuji obědvat. Byť uznávám heslo, že pracovně nejvýkonnější je hladová a nas.aná ženská.

Došla jsem do kanceláře a šla si ohřát svůj oběd. Pět minut po mně přišel šéf.

„Nedal jsem to“, pravil.

Následující den jsem potřebovala podat dopis. S obavami jsem vstoupila na pobočku. Vyvolávací systém byl odstaven mimo provoz a lidé se spokojeně řadili do front k volným okénkům.

Další den jsem se dotázala naší sekretářky, která má docházku na poštu v popisu práce, jak systém funguje?

„Už zase funguje“.

Dnes jsem musela odeslat nějaké zásilky. Se zvědavostí jsem vstoupila dovnitř, zadala požadavek, vzala lístek s číslem a stanula na jednom z mála míst, kde je přehled. Pobaveně jsem sledovala občana, který, nic netuše, přiběhl k přepážce a dožadoval se služby.

„Ne, pane, musíte mít lístek“, odkázala ho úřednice do příslušných dimenzí, byť okénko bylo volné.

A pak naskočilo mé šťastné číslo, našla jsem přepážku a jen mimochodem jsem registrovala, že z vedlejší přepážky se ozvalo hlasitě: „Číslo ..., prosím, tady. Přepážka 6“.

Prostě vyvolávací systém funguje pro občana. Kolik ten humorný systém k ničemu stál, snad ani občana zajímat nemusí.

Autor: Ivana Pavlisková | pátek 30.6.2017 20:02 | karma článku: 18.00 | přečteno: 564x

Další články blogera

Ivana Pavlisková

Náhradník

Mnozí to znáte. Někdo nemůže absolvovat nějaký program, který nejde zrušit, je zaplacený a je škoda ho nechat propadnout. Někdy to přímo kápne do noty a je z toho fajn „výlet“. A někdy? Škoda mluvit.

23.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 16.30 | Přečteno: 484 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Dej si, dokud můžeš

Když jsem nastupovala do zaměstnání po škole, na nějaké akci se tázali kolegy, který byl zhruba v mém současném věku a připadal mi děsně starý, jak to má se ženskými. "Kdybych si mohl vybrat, radši sáhnu po klobásce", odvětil.

9.9.2017 v 18:32 | Karma článku: 29.13 | Přečteno: 1103 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Překvapení na Lysé hoře

Notoricky známá turistická trasa z Ostravice, o které už víte téměř vše. A fotíte, jenom tak ze zvyku. A najednou před objektivem vidíte věci, že se nestačíte divit.

19.8.2017 v 19:55 | Karma článku: 28.49 | Přečteno: 1213 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Výlet trochu popletený

Léto svádí k výletům na místa známá, kde je srdci milo. Takovým místem jsou třeba Hukvaldy. Někdy se to ale vyvrbí trochu jinak, než člověk předpokládá. Zvláště, když se příroda chová divně.

30.7.2017 v 18:29 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 378 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Babi milovala Chladila a trošíčku falešně zpívala

Kdykoli v rozhlase po drátě dávali pořad Hrajeme za dobrou práci, hrajeme jubilantům, poslala mě babi otočit knoflíkem té dřevěné bedýnky s tkaným hadrem vpředu. "A dej to naplno, Janinko. Budu si s nima zpívat!"

26.9.2017 v 19:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Milan Šupa

Pěst železné spravedlnosti! Jednou tě člověče dostihne! Nemůžeš ji uniknout!

Na konci našeho života se každý z nás ocitne před realitou nezbytného kroku do neznáma! V bázni a v úzkostlivém tušení spravedlnosti, nepodléhající současným lidským kritériím se nám pak budou jevit všechny věci úplně jinak.

26.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 5.21 | Přečteno: 164 | Diskuse

David Gruber

Evropský den jazyků – jak jsme na tom s cizími jazyky?

Před chvílí jsem absolvoval své povídání na téma cizích jazyků naživo v pořadu Českého rozhlasu Radiofórum. Rozumím tomu, že hostů pořadů je hodně a že jeden každý má prostor pouze v řádu desítek sekund. Nicméně...

26.9.2017 v 13:41 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 312 | Diskuse

Libuse Palkova

Rodinné propletence

Když už jsme v naší soutěžio hledání synonym zmínili tchýni a jiné členy rodiny, mohli bychom se podívat na to, jak často se v literárních titulech objevují různí rodinní příslušníci a jak se v nich reflektují rodinné vztahy.

26.9.2017 v 12:30 | Karma článku: 7.27 | Přečteno: 257 | Diskuse

David Dvořák

K dokonání už jen chybí zahájit tisk Modrého a Žlutého práva.

Komunisti měli pro zjevování té správné a jediné nezpochybnitelné pravdy noviny „Rudé Právo“. EU fanatici a sluníčkáři by mohli v klidu zahájit tisk „Modrého Práva“, resp. „Žlutého Práva".

26.9.2017 v 12:12 | Karma článku: 32.49 | Přečteno: 662 | Diskuse
Počet článků 266 Celková karma 22.00 Průměrná čtenost 813

Vážně i nevážně, o tom, co mě napadá, o tom, co vidím cestou.

O svých zážitcích ze psího útulku jsem napsala knížku - Potkala jsem psy, útulek a lidi.

http://www.potkala-jsem-psy.cz/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.