Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na stráži ve věži

3. 06. 2017 18:37:36
Vypůjčila jsem si kousek názvu od blogerek, které psaly o setkání ve Svitavách pořádané Jaromírem Šišou. Jedna to pojala umělecky, jedna jako příběh a já jsem říkala, že počkám a vyzobu co zbyde.

Když se člověk vypraví na výlet, je potřeba dobře naplánovat cestu, přibrat pocestné a proviant. Profíci jsou připraveni.

Byly skvělé!

„Jo vy jdete zapařit?“ pousmál se s pochopením Rexík.

Ale Sára se tvářila odtažitě.

A po příjemné zajíďce do okolí mě Jitka Štanclová nasměrovala na svitavské náměstí. Vůdce již čekal a na svém nablýskaném oři objížděl místní nádraží, výpadovky a navigoval všechny na místo srazu.

Hned na úvod, než jsme uklidili do bezpečí auta a Jaromír motorku, se něco pojedlo i popilo a zlikvidovaly se koláče.

A pak jsme dostali úvodní pokyny o programu, časovém itineráři s dovětkem průvodce: „A nebudu to opakovat dvakrát!“

Ubytovali jsme se ve věži Ottendorferova domu a zároveň prohlédli nádherné prostory reprezentační budovy.

Má profesní deformace mě nutila dívat se po stropech. Ale každý fotil něco jiného. A Soňa dělala umění. Tak se podívejte, jak se dělá.

Dále bylo na řadě divadlo, kde Šárka na pódiu pózovala Honzovi, Soňa opět tvořila umění. A následovala galerie, muzeum praček.

Pochopitelně, součástí byly plánované zastávky na dodržení pitného režimu, aby někdo nezkolaboval. A další program se pak operativně upravoval podle toho, jaký jsme konzumací v místních zařízeních získali časový skluz.

A pomalu naše kroky směřovaly do parku za přírodní krásou a na koncert. Pochopitelně přes „Na kopečku“.

A konečně ty rododendrony a azalky a rybníček.

A Soňa Pražáková opět dělala umění.

Ale co by to byl za výlet bez zvířátek.

Po večeři, která již byla v článku Jitky Štanclové, protože ten tatarák byl můj, se flamendři odebrali do věže, ...

... kde jsme zůstali uvězněni na schodech před ložnicemi, ...

... než nás vysvobodil spanilý princ.

A jak je mým dobrým zvykem, následného rána jsem vstala za kuropění a vyrazila do prázdných ulic a za probouzejícím se sluncem. Jako první jsem potkala černou kočku. Tedy jako doma, tam ji také vidím jako první, ledva rozlepím oko.

Fajně bylo. Tak příště třeba zase tady.

Autor: Ivana Pavlisková | sobota 3.6.2017 18:37 | karma článku: 17.03 | přečteno: 374x

Další články blogera

Ivana Pavlisková

Jdeme na guláš

O Cyrilometodějském svátečním dnu jsem nasedla do autobusu směr Ráztoka, za účelem příjemného výletu na Radhošť. Přisedla si příjemná dáma v letech a v družném hovoru se zmínila, že je tam dnes pouť. Oblilo mě horko.

5.7.2017 v 19:55 | Karma článku: 22.82 | Přečteno: 798 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Malí, ale šikovní

Dostala jsem se na akci, kde v poslušnosti soutěžili pesáci různých ras a velikostí. A právě ti malí doháněli vznešený vzhled velkých elegantních plemen svojí šikovností a dychtivostí předvést, co umí.

1.7.2017 v 19:34 | Karma článku: 16.20 | Přečteno: 319 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Vše pro občana

Stát je v podstatě jako naše máma. Měl by o nás dbát, umetat nám cestičku, abychom ani o stéblo nezavadili a naše kroky by měl vést rukou pomocnou, abychom netápali v nepřeberném množství příkazů, zákazů a nařízení.

30.6.2017 v 20:02 | Karma článku: 17.09 | Přečteno: 550 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Dva roky za mřížemi

Nikdo z nás by asi o takovou zkušenost nestál. Jak se asi cítí psi v útulcích, kteří za mřížemi stráví měsíce, roky? Jedním z nich je i Rex z vlčovického útulku, který v těchto dnech „oslavil“ dvouleté výročí pobytu v útulku.

10.6.2017 v 18:46 | Karma článku: 28.49 | Přečteno: 1653 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Milan Slanina

Pozvěte svoji ženu v pátek na večeři ...

minimálně proto, že jí to zlepší náladu po týdnu chození do práce, kam chodí každé ráno s energií a vrací se bez ní. Pozvěte svoji ženu na večeři. Minimálně i proto, že si tam objedná, co bude chtít a nebude to muset vařit.

21.7.2017 v 18:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Josef Nožička

Dubaj – město, kde je všechno „nej“

Jak jsem již slíbil minule, v dnešním blogu se s vámi podělím o zážitky z výletu do nejlidnatějšího a nejznámějšího města Spojených arabských emirátů – Dubaje.

21.7.2017 v 11:10 | Karma článku: 19.04 | Přečteno: 799 | Diskuse

Jiří Stratil

Člověk je jen člověk

A jako takový je zakletý sám v sobě. Jeden můj známý to říkal lidově: "každý jede to svoje, dokud nezakalí".

21.7.2017 v 10:40 | Karma článku: 4.40 | Přečteno: 250 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

fOtOblog nejen o oknech

Fotografie z brněnských ulic, kde mě zaujaly různé odrazy v oknech, vitrínách - to převážně, ale i jiné fotografie.

20.7.2017 v 15:32 | Karma článku: 11.45 | Přečteno: 201 | Diskuse

Jiří Stratil

Petr Parléř se v hrobě obracel a jeho duch nemá klidu dodnes

Z toho, jak mu radnici ničili. Tak mu ji zde znovu rehabilituji v její původní podobě, jak ji znalci zrekonstruovali, ale s omluvou potom křísím jinak.

20.7.2017 v 10:03 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 610 | Diskuse
Počet článků 262 Celková karma 19.24 Průměrná čtenost 808

Vážně i nevážně, o tom, co mě napadá, o tom, co vidím cestou.

O svých zážitcích ze psího útulku jsem napsala knížku - Potkala jsem psy, útulek a lidi.

http://www.potkala-jsem-psy.cz/

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.