Za dobrotu na žebrotu
Ale nemohu souhlasit. Ony si vybraly mě. Kočina vedla neomylně mou ruku na internetovou stránku, kde měla album. A bylo to právě před rokem. 8.4. 2016. V hukvaldské oboře vítali znovu Lišku Bystroušku na kameni a já si jela pro reinkarnaci Kočicha do Ostravy.
A léčená Koči se mi před loňskými Vánocemi usadila na veterinární klinice na klín a rozhodla se, že jí vyhovuje a pojede tedy se mnou domů.
Takže dnes máme roční „narozeniny“. Celý život jsem měla kolem sebe zvířata. Slepice, králíky, husy, krocany, morčata, psy a samozřejmě kočky. A rok po Kočichově odchodu za Duhový most, jsem usoudila, že moje domácnost bez chlupatého tvorečka být nemůže.
Tedy musela být slavnostní krmě. Upéct buřtový dort, jako to dělají pejskaři a pak s ním pesáka vyfotit, není v případě koček možné. Kočka se neptá, jestli už může, ona se do toho prostě pustí hned. Tak alespoň kousek hostiny, než zmizela. Syrové masíčko a kousek šunky.
Ale k té dobrotě. Paní doktorka měla na mysli, že jsem s kočkami víc u nich než doma.
Větu doplnila : „Někdo vezme kočku na ulici a neví o ní celý život“.
Holt jsem musela udělat dobrý skutek. A nakonec, jak jsem se nejednou již zmiňovala – Bůh stvořil veterinu, aby udržovala kočku zdravou a člověka na mizině. Tedy ještě mám zatím i na krmi pro sebe.
Jsou jako den a noc. Černá Kočina, protože každý má mít svou černou kočku, přišla do mé domácnosti jako drobné ušaté stvoření. Přítulná, společenská, komunikativní, tedy povídavá. Vždy mě vítá u dveří a vyprovází ke dveřím.
Prostě černá kočka, je černá kočka.
O rok mladší Koči byla plachá už na začátku, přišla v dost zbídačeném stavu. A časté odchyty k cestám na veterinu v ní důvěru v dvouhohé stvoření, které má za povinnost dělat komplexní servis, moc na důvěře nepřidaly. Když jsem v pohybu, prchá přede mnou stále. Ale když usednu, či ulehnu, přijde se přitulit a přede tak hlasitě, že u toho nemůžu mnohdy usnout. A když odcházím z bytu, čtu jí v očích : „Běž už!“
Samozřejmě si musely rozdělit své teritorium, kompetence a občas se poperou i o to, kdo má větší nárok na přízeň služebnictva.
Ale dokážou spolu skvěle vyjít, či spolupracovat. Tato jejich schopnost mě už připravila o nejeden hrnek a květináč.
Samozřejmě řídí pevnou tlapkou chod mé domácnosti a kontrolují vše, co do ní přijde.
A daly chodu domácnosti pevný řád. Sice si občas každá odpočine zvlášť, ale zásadní věci řeší spolu. Jsou dobrým duchem domácnosti.
A já dělám vše pro to, aby ty dobré skutky, které jsem spáchala, mě tedy k žebrotě nedovedly.
Ivana Pavlisková
Čtyřnozí závodníci
Ano i chlupatí čtyřnožci závodí. A ačkoliv je zima a logický by byl report ze závodů psích spřežení, pojďme se trochu letně ohřát. A připlést se chlupáčům do cesty.
Ivana Pavlisková
Typicky vánoční
Tak máme zas typické Vánoce posledních let. Na blátě. Nevím, které už jsou takové v řadě, ale přesně vím, že toto jsou moje sedmé Vánoce, kdy na Štědrý den směřují mé kroky do psího útulku. Myslíte, že sedmička je šťastné číslo?
Ivana Pavlisková
Schizofrenie
Začarované slovo. Skandální slovo? Co kdo může, co nemůže, čeho je schopen a neschopen, co je schopen rozpoznat a co ne? Že to není typické vánoční téma? Zkusím vás přesvědčit, že trochu ano.
Ivana Pavlisková
Černá je dobrá, nejlepší
Že máte dost všudypřítomných slevových lákadel spojených s černým pátkem? Že černá v životě značí smutek? Přesto nelze popřít, že černá má cosi do sebe. Elegantní, klasická, společenská, tajuplná. To je černá kočka.
Ivana Pavlisková
I ty stará zřícenino!
Mnozí v kategorii ...sát, mi jistě dají za pravdu, že občas něco loupe, tu zabolí, ale pořád to ještě ujde. Tedy se člověk může cítit dotčeně, když neuctivá omladina konstatování z nadpisu utrousí mezi řečí vaším směrem.
Ivana Pavlisková
On ti nezaplatil?
To je vtipná otázka při konstatování, že faktura za vystavenou práci zůstává několik týdnů, měsíců i let nezaplacena. To byla i otázka nedávno na mě, když jsme vzpomněli na jistou osobu a staré dluhy.
Ivana Pavlisková
Nejsem žádný stařík
Vážně už mě lidi štvete. Já nejsem žádný stařík! Že mám šedivý čumák? A co? Jedna moje venčitelka, odhaduji, že moje vrstevnice, má šedivý vlas, sice barvený, ale taky jí nikdo neříká, že je stařenka. Je svěží a akční.
Ivana Pavlisková
Dokonalá dvojka
Kdo bydlí u své, či svých koček, ví, že nastanou čas od času chvíle, kdy si vás velitelky domácnosti pozvou na kobereček. A dostanete důrazné napomenutí.
Ivana Pavlisková
Piju, piješ, pijeme
Letní hice, co? Možná už skončí, ale i tak – pijete dost nebo málo? A co pijete, dneska si můžete vybrat z ledasjakých tekutin nealko i alko. Máte správný pitný režim?
Ivana Pavlisková
Kauza pokračuje
Nedávno jsem psala o případu přemnožených psů – kauza Vlčkovice. Kdo sleduje média ví, že koncem června se konalo pokračování. Bude to už doopravdy konec?
Ivana Pavlisková
Kroměříž, město holubů
Že jste ještě takové spojení s tímto vzácným architektonickým skvostem neslyšeli? Že to je urážka památek v Hanáckých Aténách, památek zapsaných na seznamu UNESCO? Ne, není, je to můj pohled.
Ivana Pavlisková
Luhačovice trochu jinak
Znáte to – obrázky z lázeňského města Luhačovice. Romantika, stavby od Jurkoviče, promenáda, davy lázeňských hostů, oplatky, zdravé léčivé prameny, procedury, Vincentka. Ale kdež, nehledám, co ostatní!
Ivana Pavlisková
Pylová sezóna
Pylová sezóna se letos vydařila. Oči a dýchací cesty alergika „zaplesaly“, auta mizí pod nánosy žlutého čehosi, co není saharskými písky, ale produktem oligarchy, jak jsem kdesi četla.
Ivana Pavlisková
Zn.: Chci práci
Práce je dost, nejsou lidi, kdo chce, práci, si vždycky najde. To jsou stručná hesla, která se objevují v médiích a tak různě. Možná to platí pro některé obory, možná pro určité specialisty, ale skutečnost vypadá mnohdy jinak.
Ivana Pavlisková
Kauza
Kauza je zvláštní slovo. Případ. Signalizující něco překvapivého, šokujícího, zasluhující mediální pozornost. Co Vás napadne nejdříve? Kauza lithium, Čapí hnízdo, něco z bulváru? A co třeba kauzy o týrání zvířat, psů?
Ivana Pavlisková
Zima nezima
Zima zřejmě vzdává definitivně svou vládu, ale zdá se mi, že byla u nás na východě taková nijaká. I u Muzea bylo zřejmě víckrát 4 cm sněhu, než zde. Ale i v takovém nijakém počasí bylo možno najít něco pro pokochání oka.
Ivana Pavlisková
Ve jménu spěchu
Před týdnem, 10.3. v sobotu ráno, spadl u Příbora, mého bydliště, most. Nebylo by na tom nic divného, byl určen k demolici, aby vyklidil místo pro nový. Silniční provoz pod ním byl odkloněn na objízdnou trasu.
Ivana Pavlisková
Každý svého pána
Když jsem začala téměř před šesti lety chodit venčit do útulku, někde jsem zaslechla, že každý pes v útulku najde svého pána. Dnes už vím, že nenajde. Ale jsou psi, kteří si svého pána opravdu zaslouží.
Ivana Pavlisková
Jíš maso? Nezachraňuj psy !
Nahlédla jsem do jedné diskuze na FB, kde jistá dáma, ze zdravotních důvodů, požádala o rady, co tedy jíst, když je masožravec? Zvedla se vlna solidarity a moudrých rad. A také otázka: „Jak můžete zachraňovat psy a jíst maso?“
Ivana Pavlisková
Vánoce v útulku
Každý rok o Štědrém dni mám ve zvyku absolvovat dlouhou vycházku do okolí mého bydliště a podělit se o dojmy se čtenáři. Letos byl problém zvolit trasu. Polovina okolí je rozkopaná z důvodu dostavby dálnice a různých obchvatů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 292
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 855x
O svých zážitcích ze psího útulku jsem napsala knížku - Potkala jsem psy, útulek a lidi.
http://www.potkala-jsem-psy.cz/