Kouzelná čuňka

Přemýšlela jsem, jak spisovně pojmenovat psí tvář. Ale výraz čuňka mi utkvěl v mysli nejhlouběji. Kouzelná? Samozřejmě. Pes neumí mluvit, tak musí své pocity a přání vyjádřit tím, jak se tváří.

Pesáci v útulku musí své výrazové prostředky znásobit, aby zaujali potencionální nové páníčky a aby venčitelům stihli v krátkém čase vycházky „říct“ všechno co mají na srdci, nebo jazyku?

Mohla bych to pojmout, jako přehlídku „psích očí“, které prosí : „Vezmi si mě domů!“

Ale chci ukázat pesáky trochu jinak.

A začnu těmi, na které se už usmálo štěstí a z útulku odešli.

Třeba jako výše zobrazený Alex. Uměl i odmlouvat.

Nebo takový Pol. Černý krasavec.

Ale taky uměl protestovat.

Velmi oblíbený je výraz mňam.

Ale na tento výraz pýchy, když odcházela do nového domova, nemá nikdo.

Ale všichni takové štěstí zatím nemají, tak se podívejme na ty, co zatím v útulku jsou.

Ale mistryně výrazů je Ennie, neboli Enyna.

Ale loudit umí opravdu všichni.

Vlastně všichni ne.

No řekněte, dá se takovému pohledu odolat?