Známá věta, kdy zaměstnavatel chce dát zaměstnanci najevo, že jeho činnost není uspokojivá a na příležitost obsadit jeho místo čekají další. Tuto větu ovšem dokáže vypustit z úst nejen zaměstnavatel, ale i nespokojený klient.
Spolujezdkyně autem cestou do práce pracují ve zdravotnictví. To víte, že občas se při jízdě zabrousí na humorné situace i běžné pracovní problémy. Kámoška dělá na chirurgickém oddělení. Je sice rozděleno na více úseků, ale říkala, že není výjimkou, že odpoledne jsou na celé oddělení jen dvě sestry, že i lékařů je na oddělení více, než sester. Řešit příjmy pacientů, když chybí lůžka, běžný provoz ležících, aby každý dostal léky dle potřeby, aby byli v pořádku, pacienty v pooperačních stavech. Pacientů nespokojených, protože už jim otrnulo po akutních příhodách. Také dost často problémových pacientů, které sebrali s nějakým úrazem opilé, zakrvácené, špinavé a smradlavé někde na cestě policisté. A do toho přijdou návštěvy. Mnohdy s nereálnými nebo nepřiměřenými požadavky.
A tak se jedna dáma otřela o sestru, která sice prováděla své úkony, jak měla, ale asi chyběl úsměv, nebo čert ví co. Při dvanáctihodinových směnách a v takto stresovém prostředí, se není čemu divit.
A svoji nespokojenost ukončila větou : „Když se vám ta práce nelíbí, za branou čekají další“.
Kámoška se kolegyně zastala slovy : „Paní, dívala jsem se, ale nestojí tam nikdo“.
Už dávno ne. A zvláště v této profesi. V době, kdy regionální rádio vysílá masívní reklamu na nové zdravotní sestry. Přijďte, dostanete i náborový příspěvek. A proč by měly sestřičky spěchat zrovna do tohoto zařízení, které je v rukou soukromého subjektu? Proč, když fakultní nemocnice platí lépe? Proč, když nestačí studium střední školy, ale musí pokračovat dále ještě v bakalářském, či magisterském studiu. Proč by sestra, která umí jazyk, nemá třeba závazky a má vysokoškolské vzdělání, nešla pracovat raději dále na západ do jiné země EU? Za úplně jiné peníze. Proč by za tyto peníze v okresní nemocnici, musela poslouchat ještě kecy nějaké „dámy“, která o těchto problémech neví vůbec nic?
Važme slova před takovými profesemi. Kdo nám utře v případě potřeby zadek, když chybí i ošetřovatelky? Kdo nám dá v noci prášek po prosbě, že nás něco bolí a nemůžeme spát. Sestry dovezené z cizojazyčných destinací, které nebudou rozumět našemu přání, či povzdechu? Byť nám ten zadek utřou asi také.
Obecně věta – za branou čekají další, už dnes moc opodstatnění nemá. Proč by jinak montážní závody platily zaměstnancům, třeba z Rumunska, ubytování, dovoz do místa práce ze vzdálené ubytovny, která ale byla ochotna je přijmout? Která už řešila nejeden pořádkový problém s městem kvůli výtržnostem pracovníků? Ne , to nejsou běženci.
Že si firmy, které si zakládají na vysoké kvalitě práce, své zaměstnance hýčkají, aby se jim vyplatilo jezdit do práce třeba i 50-80 km?
Pracuji ve stavebnictví. Když majitel firmy potřebuje zedníka, nepomůže mu, že se podívá za bránu. Žádný tam totiž nestojí a ti, co chodí z pracáku, chtějí většinou jen razítko, že zde byli. Dost jich odešlo do fabrik. Platí lépe a je to pravidelná práce na píchačky. Nikdo po nich nechce, aby dělali v létě déle, protože když je práce, musí se udělat co nejdříve a aby si v zimě v době extrémních klimatických podmínek brali nuceně dovolenou a naopak, aby si ji v létě nebrali.
Když dnes na každém kroku najdete návody, jak vydělat těžké peníze? Chce to jen odvahu, nic víc a můžete všechno, budete sedět někde na pláži pod slunečníkem a budete prodávat své návody, budete ovládat své e-shopy z pláže, budete obchodovat na burze z peřin.
Nedávno jsem byla svědkem jedné diskuze, kdy se řešilo, že novodobé, moderní školství, míněno spíše to soukromé, učí děti samostatně myslet, rozebírat myšlenky, polemizovat o nich, aby se v budoucnu lépe a samostatně uplatnily.
Nechtěla jsem se do toho míchat, i když mě svrběl jazyk, abych nenarušila intelektuální proud diskuze.
Měla jsem totiž na jazyku otázku, po našemu : „A robit rukama bude v budoucnu kdo?“
Za branami totiž už fronty nestojí.
