Člověk, zvíře nebo zrůda

Jsou situace, kdy hodnocení člověka názvem zvířete je urážkou zvířete. Tak, jako člověk v některých situacích, se snad ani zvířata nechovají. Tak občas nenacházíme slova na pojmenování něčeho, čeho snad ani zvířata schopna nejsou.

Napadlo mě slovo zvěrstvo jako synonymum nějaké hrůzy nějakého šíleného činu. V lidských dějinách jsou tak pojmenovávány mnohé činy, které se mírumilovnému člověku příčí. Ale proč je ve slově použito zvíře?

Ano, zvířata zabíjejí. Zabíjejí z důvodu potřeby přežití. Jeden druh je zařazen do potravinového řetězce druhého druhu. Nebo je to z důvodu obrany vlastního druhu. Neubráníš se, nepřežiješ.

Ale člověk první případ snad nepotřebuje. V jistém smyslu je možný druhý případ. Války, které ale vznikají z různých mocenských důvodů. Ale tím se nechci zaobírat. To je na politický rozbor, na který jsou zde jiní specialisté.

Ale je zde důvod třetí. Zabíjení pro zábavu, nebo snad z nějakého pudu predátora, který normální člověk asi nedokáže pochopit. To zvířata nedělají. Tak proč jsou tyto činy nazývány mnohdy zvěrstvy?

Na sociálních sítích, konkrétně mám na mysli facebook, který považuji stále za obrovský žrout času, ale z hlediska svých aktivit se bez něho už neobejdu, občas narazím na informace o něčem, co lze považovat za týrání zvířat. I když slovo týrání je snad i slabým výrazem.

Dostávám se k těmto informacím i proto, že se pohybuji v okolí psího útulku a lidí, kterým zvířecí, psí i kočičí osudy nejsou lhostejné. Samozřejmě se to týká i jiných zvířat, ale psi a kočky jsou nám nejbližší.

Někdy nevěřícně zírám nebo čtu informace. Jak si děti například ze štěněte udělají balón, jak parta bůhvíjakých individuí pověsí psa za packu a mlátí do něho železem, jak páníček zjevně nenaladěn, nebo snad pod vlivem omamných látek, kope do vlastního psa, který nezareagoval přesně tak, jak si pán představuje. O experimentech, co vydrží pes při kontaktu s ohněm, se ani nechci zmiňovat. Tedy on většinou nevydrží.

Někdy je vám z toho až špatně. Toto nejsou zvěrstva, toto nedělají zvířata, toto dělají lidé. Pro zábavu? Nebo proč? Je zrůda lepší pojmenování skutečnosti? Jací to byli lidé, kteří vychovali tyto zrůdy, které si neváží ničeho, života zvířecího, možná ani lidského, nebo vlastního? Jací lidé vyrostou z těchto jedinců, pokud se rozhodnou rozmnožovat?

Někdo může oponovat, co zmůžou rodiče, když se děti chytí špatné party? Ale co dělali rodiče, rodina, než dítě dorostlo do věku, kdy ho ta parta začala zajímat? Kde jsou nějaké vzory, nějaká omezení a limity, co ano a co ne?

Ale nemusím chodit na FB. Stačí se porozhlédnout v reálu kolem útulku. Když se v útulku objeví pes, přehozený přes plot, kterého nelze několik dní odchytit? Protože se bojí lidí? Který se stáhne, když nechtěně zvednete ruku v nějakém gestu. Který se neodváží vyprázdnit ani v útulkovém kotci za celých 24 hodin? Protože byl asi trestán za to, že nevydržel, než si někdo vzpomněl, že by ho měl vyvenčit? Že na některých psech vidíte, že páníček zřejmě myslel, že pes může vyžít i ze vzduchu?

Nebo jsem se připletla k případu odrostlého kotěte, které se pohybovalo bezprizorně na sídlišti. Krásné přítulné asi půlroční kotě, které bylo odkázáno na to, že mu občas někdo něco dá k jídlu. Do té doby, než se někdo rozhodl, že mu není sympatické a začal do něho kopat. Přítulné kotě se stalo ostražitým, plachým a velmi nedůvěřivým k lidem.

Rozjela se akce, jak kotě dostat z toho prostředí pryč. Následně jsem pochopila proč. Dámy, které byly ochotné  a jediné schopné kotě odchytit, které ho krmily celou dobu a kotě k nim mělo trochu důvěry, mi řekly, že jeho předchůdce, kočičku, která důvěřivost neztratila, si vzala do parády parta sídlištních výrostků a, mimo jiné, jí po packách přejížděli na kole. Ztratila se, šla asi někam v klidu umřít.

Kotě se jim podařilo odchytit. Přesun do přepravky byl poznamenán mnoha škrábanci pro statečnou dámu. Po dobu převozu se kotě snažilo přepravku rozbít. Ale je v prostředí, kde má přísun jídla a nehrozí mu snad od člověka žádné nebezpečí. Byť je jeho další osud ve hvězdách. Důvěru v dvounožce už možná nezíská zpět.

Je adventní čas, místo uklidnění mysli lidé propadají předvánoční horečce. Jak stihnout vše, aby byly Vánoce v domácnostech dokonalé, všichni šťastní a spokojení, jak stihnout resty do konce roku a do nového roku nejít s dluhem.

Zastavme se občas a rozhlédněme se po těch, kteří si sami nepomůžou. Po chlupatých čtyřnožcích, kteří nám chtějí dát svou bezpodmínečnou lásku, své srdce a zaslouží si, abychom ji opětovali.