Zezadu lyceum, zepředu muzeum

Tak toto hodnocení jsem slyšela na jednu dámu, která jezdila do práce stejným autobusem jako já. Zezadu měla postavičku jako děvčátko v rozpuku, nosila i tomu odpovídající krátké letní šatičky.

Do doby než se otočila, si člověk ponechal iluze o jejím věku. A bylo to již velmi dávno. V dobách přesliček a dřevěného uhlí. Číslovkou vyjádřeno možná před 20-25 lety.

Připomněla jsem si tu větu nedávno, kdy jsem absolvovala sraz po 35 letech od střední školy. Též jsem již delší dobu žádný sraz neabsolvovala a některé dámy jsem opravdu možná 30 let neviděla. Tedy jsem byla zvědavá, jak se kteří spolužáci se zubem času popasovali.

Odbočím. Někdy je to prohlížení zezadu velmi ošidné. Člověk se někdy fakt splete. Stává se mi to zvláště při mých cestách na kole. Tedy sportuji přiměřeně svým potřebám a věku, ale je to relativní. Někdo z vrstevníků by po padesátikilometrové jízdě vypustil duši, pro mě je to dobré rozšlapání. Ale nehoním se už, nic neuteče.

A protože se člověk v sedle občas nudí, spočinu okem i na jiných cyklistech. V dáli zahlédnete štíhlého fešáka na silničním kole, jak svižným tempem ukrajuje kilometry. A pak vás při svém dalším okruhu předjede nebo míjí v protisměru a málem spadnete z kola. Uctivě pozdraví tvář se stříbrným dokonale střiženým vousem. Tak ty mám ráda, klasici ze staré školy.

A někdy hodnotíte skupinu cyklistů, pevný zadek, pěkné svalnaté nohy a široká ramena. Koloušci? A z profilu se objeví pod značkovým trikotem televizní bříško padesátníka. Na hitu posledních let. 29 palcová očesaná horská kola, nalehko. Tlupa pánů, co si zřejmě musí ještě dokázat, že testosteronu mají pořád dost. Tak ty moc ráda nemám. Cyklošky jim jsou úzké, při setkání na svažitější trase je vidět na některých, jak rvou těžké převody z posledních sil. Protože kámoši to dají, tak já taky musím! Pozor na infarkt a na klouby pánové, ty určují pravý stav fyzična. A ještě se předvést před nějakou mladou. Nahoře dáme pár piv a svištíme dolů. To já bych asi daleko nedojela.

Ale ani dámy někdy nezaostávají. Ani v tempu, ani ve výbavě. Do doby, než sundá maskování, tedy brýle a přilbu. Pak nezbývá, než buď smeknout, nebo konstatovat, že věčné mládí ještě nikdo nevynalezl.

Ale nejen při sportu se dá hodnotit. Při své nedávné cestě do Prahy na pivní sraz známých blogerů jsem se rozhlížela i ve vlaku. Ve stejném vagonu seděla čtveřice dam, která jela na výlet za zábavou do metropole. Nebyly už úplné mladice, ale zaujala mě zvláště jedna, která měla velmi mladistvý střih účesu. Na části hlavy kraťoučký semiš s … nevím, jak se tomu říká odborně, ale já tomu říkám, vystříhané chodníčky pro mravence. Pořád jsem ji nedovedla odhadnout. Až se jednou otočila z profilu. Tak zde nadpis článku seděl jako poklice na hrnci.

Tedy s těmito poznatky jsem naložila dva kolegy,  bývalé spolužáky, do auta a vyrazili jsme vstříc překvapení.

Musím říci, že zvláště z dámské části jsem byla mile překvapena.

Potěší, když člověk narazí i zde na vášnivou turistku a cyklistku a při slovech: „Mám lepší kondičku, než před lety!“ přesně víme, o čem je řeč.

To víte, že jsme probrali i počet chybějících zubů, slábnoucí zrak, tlak, cholesterol, klouby a páteř. Ale byť nám, některým, do parametrů lycea zezadu pár kil přebývá, muzeální kousky ještě od pohledu opravdu nejsme.