Jen se tak pomalu projdu …

… mě napadlo, než vychladnu úplně. A co by vám přišlo na mysl jiného, když moje tělesná teplota od předsilvestrovských 38,5 skončila na 35 stupních? Kam jinam, než na místo milé, kam snad dojdu.

Tedy směr Štramberk, zima ukazuje své zoubky, bude to romantické. Teploměr ukázal -11 stupňů, tedy vzduch, já jsem ještě trochu hřála a napadly 2 centimetry sněhu.

I Vodníkovo zamrzlo.

Přesto mám neodbytný pocit, že barikády sněholamů snad nebudou třeba.

Mráz a sníh kreslí kouzelné obrazce.

To ne, to se příroda snažila zamaskovat, ale málo.

Ale zvířátkům asi tolik zima nevadí.

Tu znám, ta mi před 14 dny málem vběhla pod kolo.

Slunce se ztěžka dralo z mlhy, ale jinak to bylo fajn.

Chtělo se mi říci: „Vyrostla štíhlá jedlička, tam mezi modříny“ …

… a ony to borovice.

Zastavila jsem se jen na čaj pod Trúbou. Ani ucho dnes nebylo. Neměla jsem chuť.

Ano, zaplatím, babice!

A tento pejsek pobíhal kolem Trúby.

Zmatené pejsky jsem potkala cestou tři a pána, který jezdil kolem Kopřivnice a hledal svého černého labradora. I včera byly ještě v okolí ohňostroje.

Nemám ráda davy lidí, kdekoliv. Proto se snažím aspoň někdy chodit na různá místa za kuropění, když je příliš horko, nebo, když je příliš zima. Pak mám šanci, že nepotkám ani živáčka.

Člověk si tu atmosféru ticha aspoň vychutná.