Chci sníh!

Nechci provokovat, ale je zima. A k zimě patří sníh. Procházet se se zablácenými botami po vrcholech Moravskoslezských Beskyd ve vánočním období je nechutné. Kde je zimní romantika, kterou zde čekám?

Po uvedení svého pohybového aparátu do celkem provozuschopného stavu jsem chtěla otestovat, jak nohy obstojí v horské zatěžkávací zkoušce. Nemám malých cílů, vezmu to hned na jednu z tisícovek. Na Radhošť. Ale žádné vycházkové tempo po autostrádě. Naplánuji trasu pěkně přímo do kopce. Nešla jsem tudy již hodně dlouho.

Vyrážím za kuropění, jak je mým dobrým zvykem.

Červená se to, bude větrno.

Přesouvám se autobusem do Ráztoky v Trojanovicích. Začátek je na Knížecí cestě, na cyklostezce, ale zanedlouho odbočuji do lesa a už jen pořád do kopce.

Pořád tvrdím, že zvířátkům se lépe fotí prdelky. Na sněhu by to byla paráda. Hledejte hnědou srnku na hnědém listí!

Pozor, ať mě nesejme lyžař!

Minula mě pouze běžkyně.

No co už, když už jsem tady, vracet se nebudu. Tak pozor na živly a různé nástrahy!

Ale už něco probleskuje, cíl se blíží.

Sláva,  větrný radhošťský hřeben.

Co se to blyští?

Trochu je vidět mé vítězné „V“ na podstavci. Jo, dala jsem to!

Měl i kapucku, bylo tu opravdu větrno.

Ale můj výkon  zaslouží speciální odměnu.

Ne, nehráblo mi, to není sklenice mléka. To je bačův grog. S alkoholem. Pivo? Ani náhodou!

Ale pojďme, čas kvapí a začínají se hrnout davy. Tak aspoň letmá panoramata.

Směr sever, severozápad, Velký Javorník. Za ním by mohly být vidět Jeseníky. Jen matně Oderské vrchy a konec. To chce pravou zimní inverzi. Sníh a deku v údolích.

Zato směr Slovensko, to je jiné kafe! Byť proti slunci.

Skalnaté velikány v dáli. Je tam sníh?

Ani na Lysé hoře není sníh.

Čekají, až napadne?

I technika je k ničemu.

Ale musím pelášit dolů, doslova a do písmene, ať stihnu autobus.

Trochu adrenalinový skoro běh dolů, zhruba v místě bývalé lanovky. Klesání bylo místy dost drsné, už jsem se ani neodvážila vytáhnout foťák. Dole jsem se cítila, jako bych si lehla do horské říčky.

Ale stihla jsem! U dolní stanice lanovky čekalo nějakých 150-200 lidí ve frontě na odjezd nahoru.

Nohy vydržely. Jenom kdyby byl ten sníh!