Den jak malovaný

3.ledna jsem dopoledne měla na balkóně 15 stupňů. Sluníčko svítilo o sto šest. A taky jsem měla vzácně celý volný den, tak bylo potřeba využít ideálního počasí.

V těchto případech mám v záloze dva blízké hrady. Bližší Štramberk je dostupný i vlakem, měla jsem čas i na obě cesty pěšky, tedy zvolila jsem pěší výlet na vzdálenější hrad Hukvaldy. 

Moje mamka pocházela z podhradí Hukvald a tedy k mám možná v genech větší „přítulnost“ k hukvaldské oboře. Chodívám, či jezdím na kole i autem, si tam řešit životní traumata nebo jen tak, i když je mi fajn. Navíc máme s kamarádkou oblíbenou hospůdku pod hradem, kde se čas od času sejdeme, dáme si něco dobrého a sdělíme myšlenky a nové události.

Nemám ambice být fotografem, ale občas vám to nedá, když vidíte nějakou krásu.  Nahlédněte se mnou na příjemnou cestu.

Cestou míjím netradiční vodojem, drtivá většina vodojemů v okolí je podzemních.

V dáli se pak tyčí silueta hradu s podhradím. Při tomto pohledu si vždy vzpomenu na pohádku Princ a Večernice, jak se princi Velenovi při strastiplné cestě vždy stále vzdaluje silueta hradu.

Vstup do obory v oslňujícím popoledním slunci. Takové „typické“ zimní nízké slunce.

Pohled od 1.brány hradu na Palkovické hůrky. I v zimě je zde krásně, barevně.

Dále od hradu, dále! 2. brána, ta je již mimo sezónu zavřená.

A nakonec zastavení u bronzové Lišky, co má za ušima. Za těch téměř 55 let, co již v oboře stojí, je ocásek a čumáček vyleštěný do „zlata“, jak vysvětloval odcházející tatínek dětem. Dotyk na ocásku, totiž plní přání. Záběr bez lidí se mi nepodařil, zde je pořád plno.

Den jak malovaný, co říkáte?